Taky se někdy cítíte smutně a sami? Zničeho nic? Já ano. Zrovna teď, měsíc říjen je takový smutný měsíc. Teda aspoň mě to tak připadá. Na intru jsem na pokoji sama, spolubydlící odešla na jinou školu, pokoj pro 3 a jen jeden člověk. Když tam tak ležim a čumím třeba do zdi, tak se cítím obzvlášť smutně, na patře 30 lidí ale ani jeden na mě nemá čas nebo se mu prostě se mnou být nechce, kdo by taky chtěl, žejo? Doufám, že se to zlepší ale moc tomu nefandím. Moje nálada je na bodu mrazu, ve škole se to se spolužákama trošku lepší ale teď je víkend...takže mám tak trochu smůlu.
Moje nálada jde popsat asi takhle: Představte si, že jste se dodívali na film Confessions, který je o učitelce, které její žáci zabili její 4 leté dítě a je to tak propracované že je vám prostě na zrhoucení... jako bonus přidáte 2 depresivní písničky, které v tom filmu hráli a voalá, cítíte se jako já.
Here, sad music from Confessions:
Upřímně, ten film považuju za nejlepší.
Moje nálada jde popsat asi takhle: Představte si, že jste se dodívali na film Confessions, který je o učitelce, které její žáci zabili její 4 leté dítě a je to tak propracované že je vám prostě na zrhoucení... jako bonus přidáte 2 depresivní písničky, které v tom filmu hráli a voalá, cítíte se jako já.
Here, sad music from Confessions:
Upřímně, ten film považuju za nejlepší.
