ANo! DOkopala jsem se k další kapitolce...myslím že potěším lidi..kteří mají rádi Toma..xDDD Je strašně krátká..nevím totiž co psát..tak se nezlobte...a šíleně mě štve že začínám přecházet z humorného psaní k realistickému...grr..!!

Nuda.....ti upíři mě z tadyma nepustí....A navíc jsem dostala depresi....vzpomínám na Toma....ale....není divné že mám city? Když jsem upír....počkat?! Já slyším že mi bije srdce! To snad...
" Už si na to přišla?" zeptal se někdo v místnosti.. Lekla jsem se ... to už neslyším ani upíry?
" Na co?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
" Chceš to opravdu vědět?" zeptal se vážným hlasem..
" Hm.." řekla jsem v souhlasu...
" Víš....jak sis už všimla...tak ti bije srdce, taky začínáš pociťovat chlad a teplo" řekl a mě zamrazilo v zádech... opravdu...Co se to se mnou děje?!
" Zkrátka se měníš zpátky na člověka..." řekl a mě se zatajil dech..
" Jak-to..?" zeptala jsem se potichu... Opravdu, to nemůže být možné! Vždyt...ne to není možné!
" Sám nevím...je to velmi divné, a ten Tom....neboj, žije...chtěli jsme tě jenom navnadit abys nám řekla co se to s tebou děje...ale poněvadž to nevíš, tak to necháme být" řekl a já jsem si nahlas oddechla. Spustili se mi slzy štěstí z toho že je Tom na živu....
" A co ted se mnou bude?" zeptala jsem se...
" Hm...buď tě zabijeme...tím myslím vysajeme...a nebo..mno..vlastně další možnost už nemáš" řekl a zasmál se ledovým hlasem..
Naskočila mi husý kůže. Tak teď jsem opravdu v koncích... jediná moje naděje je Tom...ale kdo ví jestli se ukáže.
Najednou se ze slz štěstí staly slzy beznaděje a bezmoci. Když jsem teď člověk, tak to mám o mnohem těžší, vlastně, jsem už podruhé v životě člověkem.
Teď mi zbývá než čekat... Ale na co? Na smrt?
" Už si na to přišla?" zeptal se někdo v místnosti.. Lekla jsem se ... to už neslyším ani upíry?
" Na co?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
" Chceš to opravdu vědět?" zeptal se vážným hlasem..
" Hm.." řekla jsem v souhlasu...
" Víš....jak sis už všimla...tak ti bije srdce, taky začínáš pociťovat chlad a teplo" řekl a mě zamrazilo v zádech... opravdu...Co se to se mnou děje?!
" Zkrátka se měníš zpátky na člověka..." řekl a mě se zatajil dech..
" Jak-to..?" zeptala jsem se potichu... Opravdu, to nemůže být možné! Vždyt...ne to není možné!
" Sám nevím...je to velmi divné, a ten Tom....neboj, žije...chtěli jsme tě jenom navnadit abys nám řekla co se to s tebou děje...ale poněvadž to nevíš, tak to necháme být" řekl a já jsem si nahlas oddechla. Spustili se mi slzy štěstí z toho že je Tom na živu....
" A co ted se mnou bude?" zeptala jsem se...
" Hm...buď tě zabijeme...tím myslím vysajeme...a nebo..mno..vlastně další možnost už nemáš" řekl a zasmál se ledovým hlasem..
Naskočila mi husý kůže. Tak teď jsem opravdu v koncích... jediná moje naděje je Tom...ale kdo ví jestli se ukáže.
Najednou se ze slz štěstí staly slzy beznaděje a bezmoci. Když jsem teď člověk, tak to mám o mnohem těžší, vlastně, jsem už podruhé v životě člověkem.
Teď mi zbývá než čekat... Ale na co? Na smrt?

Škoda xD inak asi tak nějak... newím xD (nikdy jsem to celé nedokoukala... ale filmíky sem viděla oba... ale chcu vidět i to L mění svět bo jak se to jmenuje xD)