Au. Všechno mě bolí. Ani se nedivím. Celou noc jsem spala na nějakým hrbolu a teď mám záda do U. Super. Skvělej začátek dne. Teprve teď si všimnu Murtagha, který spokojeně chrupká vedle mě. Kdyby ste ho tak viděli! On je roztomilej. Vážně! To bych do něj neřekla. Teď si u mě zkazil reputaci z drsnýho dračího jezdce na roztomilýho chlapečka. Pomale zvednu hlavu, abych se podívala, jak to vypadá venku. Za chvíli se bude rozednívat. Akorát čas vyrazit na cestu, jelikož jsem včera nestihla zajít pro bylinky pro Gertrůdu. Ale co s Murtíkem? Mám ho tu nechat? To by bylo krapek blbý, když už jsme se včera usmířili.
" Ty už jsi vzhůru?" Vytrhne mě Murtagh z přemýšlení a tím pádem ho nemusím budit.
" Jo. Dneska mám ještě něco na práci."
" A co?" To je to tak neuvěřitelný, že teď pracuju?
" Mám ještě něco vyzvednout, ale v poledne už bych měla být ve Farthen Duru." Když všechno půjde dobře.
" Co máš vyzvednout?"
" To se neříká." Nikdy nikomu neříkám, co zrovna převážím. Nikomu do toho nic není.
" Dost otázek." Zvednu se ze země. Za rohem se objeví Tulco. Akorát. On mi vážně vidí do hlavy.
" A co když to nestihneš? Jak tě pak najdu?" Strachuje se.
" Neboj. Kdyby něco, tak tě najdu." Mám v hlavě výbornej detektor.
" Ale-"
" Věř mi." Mezitím ke mně dojde Tulco a začne okolo mě netrpělivě chodit.
" Už půjdem. Tulco už je nevrlej." Tulco se znovu podívá směrem k východu. Tím mi až moc jasně naznačuje, že chce jít pryč.
" Tak ahoj." Mávnu na Murtagha, který si začíná balit věci.
Procházím vesnicí, ale venku nikdo není. Prvně jsem si myslela, že někam odešli, ale když jsem se podívala do okna jednoho z domů, tak jsem viděla nějakou paní co se schovává za závěsem. To je divný. Proč se lidi schovávají? To se mě bojí? To snad ne, vždyť mě tady všichni znají. Dojdu na konec vesnice, kde má dům místní bylinářka. Byla jsem s ní domluvena na včerejšek, ale nějak se to…ehm…zvrtlo. Zastavím se před vchodem klepu na dveře. Nikdo neotvírá. " To jsem já Failë. Jdu pro ty bylinky." Zavolala jsem hlasitěji, aby mě bylinářka slyšela. Chvíli bylo ticho, ale nakonec jsem uslyšela kroky. Ve dveřích se objevila ona bylinářka, kterou jsem hledala. Ale vypadala jinak něž před týdnem, kdy jsem tady byla naposledy. Pod očima měla kruhy z nevyspání a celkově vypadala unaveně.
" Co se tady stalo?" Nic jinýho mě nenapadlo říct. Kdybych tvrdila, že jsem si ničeho nevšimla, tak by mi to ani neuvěřila. Páč tohohle by si všiml každej.
" Co tu děláš?! Jak jsi se sem dostala? Pojď rychle dovnitř!" Vtáhne mě do baráku.
" Pěšky, jak jinak? Proč bych se sem nemohla dostat?" Bylinářka spráskne ruce. Tohle gesto mi připomnělo našeho fyzikáře, když mě zkouší. Vždycky takhle spráskne ruce a pronese:
" Bože! Jak jsi mohl dopustit, aby se dostala na gymnázium."Eh. Ale to jsem krapek odbočila od tématu.
" V Beorských horách je netvor!" Pronese naprosto vážně a u toho se šourá ke kuchyňce. To bude myslet, asi to co jsem viděla včera.
" Máš štěstí, že tě nezastihl. Nikdo před ním neuteče. Je velice rychlý a silný." To jsem si všimla.
" Já jsem na něj vlastně narazila. Původně jsem sem šla včera." S bylinářkou to málem seklo.
" Zbláznila ses! Co tu ještě děláš? Teď bys měla být někde v bezpečí." Vždyť jsem.
" A proč jste někomu neřekli, že tu řádí netvor?" Což by mě vážně zajímalo.
" Poslali jsme posla, ale nevrátil se. Domníváme se, že ho netvor zabil." Tak to je blbý.
" Já jsem se včera vrátila do Farthen Duru a řekla to Orrikovi."
" Opravdu? Tak to je skvělé!" Bylinkářka se najednou rozzářila, jako sluníčko.
" A kde se tady ten tvor vzal?" Netvrďte mi, že se tady objevil jen tak. Nebo, že ho sem teleportovali mimozemšťané.
" To nikdo neví. Před čtyřmi dny se ztratila místní dívka. Později jsem našli její mrtvolu rozsápanou na stovky kousků."
" A jak jste přišli na to, že je to ten netvor?" Pochybuju, že tady mají foťák a zdokumentovali to.
" Kovář ho viděl z veliké dálky a později ho vidělo spoustu lidí. I já patřím mezi ně." Tak tím bych se nechlubila. Já jsem taky měla to potěšení a že bych ho chtěla vidět po druhý, to se říct nedá.
Heh. Tak jsem Murtíka prošvihla. Z vesnice jsem se stavila ještě do Carvahallu a tam se to protáhlo. Po cestě jsem ještě potkala Orrikovi vojáky, kteří šli obhlídnout situaci s tou potvorou v lese. Velitel říkal, že ví o co jde, ale blíž se k tomu nevyjádřil. Beztak to není moje věc.
Přišla jsem asi šest hodin potom co Murtagh odletěl s Eragonem do Ellesméry. No co! Beztak jsem se chtěla podívat do Ellesméry. Udělám si takovej malej velet. To budou ještě čumět, když tam bude dřív než oni.
" Failë, ani nevím jak ti mám poděkovat. Kdyby nebylo tebe, tak bychom se ani o tom nedozvěděli." Třese mi právě rukou Orrik a horlivě mi děkuje.
" Ale to je v poho. To by udělal každý." To je dneska chválí. Jen co jsem vešla do Farthen Duru, tak se mi všichni klaní. Ještě, abych nezpychla.
" Každý ne." Pronese vážně. Ještě dvakrát mi poděkuje a pak zdrhám z Farthen Duru...Před Farthen Durem na mě už čeká Tulco. Pohladím ho a společně se přemístíme k Ellesméře.
" Ty vole!" Ujede mi, když se oba objevíme u Ellesméry. Něco, tak krásného jsem ještě nikdy neviděla. Ty stromy, jakoby mluvily! Fakt! Nejsem blázen. Původně jsem se chtěla přemístit hnedka do města, ale to by asi vypadalo divně….No posuďte samy: Islanzadí si v klidu pojídá sálat a najednou se před ní objevím já! Islanzadí se lekne a udusí se salátem. A to přece nechceme! Nebo, jo? Sakra! Už mám zase masochistický choutky. Občas bych se měla proplesknout.
" Tak co líbí se ti tady?" Mrknu na Tulca, který se válí v trávě, jako náš pes, když má blechy. Tulco jen něco zavrčí a pokračuje dál v rochnění. Nevím co se mu na tom líbí. Tulco se zvedne a zase lehne. Čumím na něj, jak puk. Až když to několikrát zopakuje, tak mi dojde, že to mám zkusit taky. Tak si lehnu na trávu a drbu si záda přesně jako Tulco. Musím uznat, že to není tak špatný. Klíďo píďo si pokračuju v rochnění, dokud mě nevyruší něčí odkašlaní.
" Ehm." Odkašle si opatrně nějakej elfíto. No jo no. První dojem je nejdůležitější.
" Mír s tebou." Řeknu elfíkovi, když se konečně vyhrabu na nohy. Nebo, jak se to říká.
" Nechť je mír v tvém srdci." I takhle by se to dalo říct. Ale základ byl stejnej. Furt lepší, než kdybych tady vyskočila na nohy a začala pořvávat něco o satanizmu. Hm. Zajímavá představa. Někdy to musím vyzkoušet.
" Smím se zeptat, jak jste se sem dostala." Ukloní se elfíto.
" Smíte." Ukloním se mu taky. Je to prdel, to vám řeknu.
" A odpovíte mi?" Zeptá se pochvíli, když se směju jak měsíček na hnoji a skutek utek.
" Přišla jsem sem." Tý jo. Dneska mi to zase myslí.
" A jak?" To si ze mě dělá srandu, ne?
" Po nohách?" Zeptám se nejistě. Elfíto se zašklebí. Blb. Nemá smysl pro humor. Něco mi říká, že se mi tady nebude líbit.
" Jsem strážce lese a do Ellesméry lidi nepouštím." Tak to má blbý.
" Já jen něco vyřídím Aryi a zase povalím. Nebojte. Nebudu vás obtěžovat." Šibalsky na něj mrknu.
" Odkud znáte princeznu?"
" Tak za prvý: Ještě jednou mi vykej a ustřihnu ti uši a za druhý: to je jenom naše věc." Stoupnu si do bojový pozice. Asi mě tady nebudou mít rádi. Slyšela jsem, že elfové jsou zdvořilí. Ale až tak? To už hraničí se šílenstvím!
" Promiňte. Já jenom potřebuju Aryu vidět." Udělám na něj psí očka. Doufám, že to zabere, když už jsem se musela omluvit….Tulco si mezitím sedne k mý pravý noze a pozoruje, co budu dělat.
"Tak já mám nápad. Já počkám přes Ellesmérou a Arya přijde před ni. Tak bude problém vyřešen." Zakroutí hlavou. V čem je problém tentokrát?
" Já vás tam nedovedu."
" To vykáni si strčte za klobouk. A do Ellesméry bych se dostala i bez vás."
" Žádný člověk se tam nedostane."
" Myslíš?" Otočím se na Tulco a spiklenecky na něj mrknu. Jak elfíto chce!
" Tak schválně, kdo bude dřív před Ellesmérou?!"
