close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

15. kapitola- nový přítel

22. července 2009 v 10:24 | Tichošlápek
"Failë! Rád tě zase vidím. Co si dáš? Jako obvykle?" Vítá mě Theodor hned jak vlezeme s Eragonem do dveří.
" Dračí jezdče." Ukloní se ještě Eragonovi.
" Jako obvykle, trpajzlíku." Vypláznu jazyk na Theodora, majitele hospody.
" A ty dračí jezdče?"
" Medovinu." Odpoví s úsměvem Eragon.
" Jak vidím, tak jsi všude známá." Říká Eragon, když si sedá za stůl.
" To víš drby jdou rychle."
" To máš pravdu. Dostaly se k nám zprávy o dívce jménem Failë, ale netušily jsme, že jsi to ty." Fakt? Tý jo. Já jsem hvězda.
" A která keliška vám to pověděla?" Tady jsou ještě větší drbny, než u nás…a to je co říct.
" Jeod." Jeod? Toho ještě ani neviděla. Asi bych ho mohla někdy navštívit….
" A co jsi všechno slyšel?"
" Prý se v Alagaësii objevila dívka, která cestuje rychleji než drak." Pohrdavě se usměje. Co? Vrrr! Já bych draka předhonila i se zavřenýma očima!
"A ráda pomůže komukoliv, kdo potřebuje něco doručit." Dopoví.
" Aspoň, že ty drby jsou pravdivý." Odpovím klidně.
" A co jste dělali vy?" Rychle změním téma. Než se mě stihne zeptat, jak cestuju.
" No, za tři dny po tvým odchodu jsem odjeli navštívit Rorana a Katrinu. Potom jsme jeli do Ellesméry." To vzal nějak zkrátka.
" A co Arya? Jak se má? Je tady?" Úplně jsme na ni zapomněla.
" Arya se zdržela na cestě, ale zítra by měla dorazit. A na Murtagha se nezeptáš?"
" A co Murtagh?" Zakřením se.
" No, má se celkem dobře," na chvíli se odmlčí," je mu líto, co ti řekl." To si to uvědomil brzo chlapeček. Ještě teď když si vzpomenu, jak se na mě díval, dostávám záchvat agresivity…
" Jeho problém." Mezitím k nám přistoupí Theodor a položí na stůl medovinu.
" Díkec." Mrknu na něj.
" Není zač. Přijdeš dneska večer? Pozval bych i ostatní. Určitě by tě rádi viděli."
" Uvidíme. Podle toho jestli nebudu mít práci. Dyštak se stavím někdy jindy." Theodor kývne a odchází pryč.
" Murtagh by měl přijet dneska večer." Oznámí Eragon, jakoby nic. Co pořád má s tím Murtaghem?!
"Jo. Bezva." Odpovím stejným tónem.
" Počkáš tu na něj?"
" Poslouchal jsi teďka?"
" Jo."
" Tak jsi určitě slyšel, že ještě nevím jestli nebudu mít nějakou práci."
" A jo vlastně." Bože!
" A jak to děláš s tím cestováním?" Zeptá se po chvíli. Naznačím mu prstem, aby šel ke mně blíž. Eragon se nakloní. Skoro se dotýkáme.
" To se neříká." Zašeptám mu do ucha a sednu si zpátky na židličku.
" A já si už myslel, že mi to řekneš."
" Pořád jsi stejně naivní." Usměju se.
" A kde máš okřídlenou ještěrku?"
" Dole." Usrkne medoviny.

S Eragonem jsem kecali ještě hodinku, ale pak pro něj přišel nějakej sluha. Beztak bych za chvíli vypadla, páč mám ještě něco na práci. Dneska večer bych se měla ještě stavit do vesničky poblíž Farthen Duru. Slíbila jsem jedný paní, že až budu zase poblíž, tak u ní vyzvednu bylinky, který předám Gertrůdě. Jelikož mám dneska čas, tak bych tam chtěla jít pěšky. Žádný přemisťování! Hezky pomaloučku jít přírodou. Theodor sice něco říkal o bouřce, ale při nejhorším se schovám v jeskyni.
"BAF!" Bafnu na strážnýho u dveří. Už bohužel nevím, jak se jmenuje. Poslední dobou poznávám stovky lidí a všechny jména si nepamatuju.
" Barzul!" Zanadává trpaslík a utře si pot z čela. Já se samozřejmě válím smíchy na zemi.
" Failë! Vylekala jsi mě." Stěžuje si trpajzlík.
" To se nedalo přehlídnout." Usmívám se.
" Měla jsi zase zásilku?"
" Jo. Ale dneska ještě musím na chvíli vypadnout. Kousek od Farthen Duru mám ještě prácičku, ale zítra ráno budu zpět."
" To bychom si mohly zase zahrát ty k-karty nebo jak se tomu říká." Začnu se smát. Minule jsem je naučila hrát žolíka. Byli z toho nadšení.
" Tak jo. Připravte si prachy, nebo chlast. Když už to umíte tak si můžeme zahrát pořádně." Mrknu na něj.
" Tak zítra ráno v hospodě?"
" Jasňačka." Mávnu na něj a odcházím pryč. Ještě skáknu za Hvedrou jestli by mi nepůjčila batoh nebo něco do čeho bych si mohla dát nějaký věci na cestu.


A hurá na výlet! Všechno už mám vyřízený. Byla jsem za dětima, jak jsem jim slíbila, pozdravila zbytek známých a byla u Hvedry.
" Zdař Trpajzlíci!" Zasalutuju jim.
" Dávej na sebe pozor Failë!" Volá jeden přes druhýho. Někteří se jenom chichotají, když odcházím, jako správný voják z Farthen Duru…( Znáte tu chůzi ne? Kolena až k bradě a raz, dva, raz, dva…)

" Co děláš?! Ty nemehlo?!" Představte si to, že nějaký nevychovaný hovado do mě vrazilo a ani se neomluvilo! Brzy bude tma a já jsem se chtěla utábořit….dokud mi tohle pako nezkazilo plány!
" Promi-" Heh? Nemám slov. Murtagh na mě čumí s pusou dokořán.
" Zavři hubu, nebo ti uletí včely!" Syknu na něj. Zvednu svůj batoh ze země a jdu si hledat místo, kde bych mohla přespat. Rozhodla jsem se, že přes noc zůstanu venku. Za poslední měsíc jsem si moc přírody neužila.
" Eh." Murtík nám nějak zakrněl. Vypadá to, že zbytek jeho mozkových buněk odumírá…
" Farthen Dur je tímhle směrem." Ukážu za sebe. Čumí na mě, jak péro z gauče. Přejdu to radši bez komentáře a jdu pryč. Začínám z něho být zase v nervu….Rozběhnu se. Chci být co nejdřív pryč a srovnat si myšlenky. V Murtaghovi se člověk vážně nevyzná. Chvíli se ke mně chová, jako kamarád, pak na mě ječí a nakonec na mě čumí, jako péro z gauče….

Sedím u jezera a sleduju ten nejkrásnější západ slunce, jaký jsem kdy viděla. Sluneční paprsky se odráží od hladiny a vítr si lehounce hraje s mými vlasy.….nevím, jak dlouho tu už sedím, ale vydržela bych tady sedět hodiny a hodiny. Z přemýšlení mě vytrhne až řev. Vyskočím na nohy a hledám pachatele. Něco se pohne v křoví. Napětím nedýchám….z křoví vyjde krásný bílí tygr. Jsou v Alagaësii vůbec nějaký tygři? Nevím. Tygr se na mě podívá. Ztuhnu. Mám čekat útok? Odejde?
" Klik. Já ti nic neudělám." Pomale si sednu na zem. Tygr ke mně pomalu přistoupí. Je nádherný. Vždycky jsem měla slabost pro kočkovité šelmy…jsou tak vznešený….a krásný.
Copak příteli zabloudil jsi? Pomyslím si. Teď nevím jestli se mi to nezdálo…ale vypadalo to, jako kdyby zakroutil hlavou. Otevřu pusu dokořán.
Ty mi rozumíš? Slabounce kývne. Tak to je hustý! Já musím spát. Je normální, že si člověk povídá s bílým tygrem?! Samozřejmě, že NE!
Přišel jsi za mnou? Ani nevím proč mě to napadlo….ale tygr znovu kývne. Proč? Má mě snad hlídat? Chránit? Nebo se jenom nudí? Ale na tyhle otázky mi asi neodpoví….nebo ano?
Můžeš se mnou mluvit? Nic. Dívá se mi do očí. Vypadá to, jako kdyby přemýšlel….odpověď se asi nedozvím…chvíli se ještě dívám na tygra, ale pak se znovu otočím k zapadajícímu slunci a sleduju, jak zachází….tygr si lehne vedle mě a pozoruje západ slunce se mnou…
Tygr. Tak mu říkat nemůžu. Máš jméno? Zakroutí hlavou. Co třeba Tulco? Napadne mě. Tulco znamená silný. Vypadá to, že to zvažuje. Nakonec přikývne a dá mi bradu na nohu. Prvně se leknu, ale pak ho pohladím. Páni. To je pocit hladit tygra. Ta jeho měkoučká srst…mno nepochopíte dokud to nezkusíte...( ale v našem světě to radši nezkoušejte)
Tak jo, Tulco. Hladím ho po hlavě a společně sledujeme západ slunce….dokud nás nevyruší nějaký zvuk….

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama