" Pink!" Bože! PROČ? Co jsem komu udělala?! Za, co mě trestáš?! Já jsem musela být v minulým životě snad vrah….
" Pink prosím. Vstávej." Škemrá Eragon. Otevřu kukadla, abych na něj viděla…
" Co potřebuješ?" Zeptám se odměřeným tónem.
" Murtagh." Chjo.
" Co je sním? Spadl z okna, když jsi se nedíval, nebo-" Ten zmetek mi skočí do řeči:
" Volá tě." Super.
" No, tak že ho pozdravuju. Dobrou." Otočím se na druhou stranu, ale Eragon přeskočí postel a dál do mě něco valí…. Popravdě jsem přestala poslouchat po prvním slově…
" Prosím!" Začne vřískat a málem probudí Aryu.
" Ty vole! Vždyť jdu! Odpluj a já za chvíli přijdu." Chvíli přemýšlí jestli to myslím vážně, až když se zvednu, tak odejde ke dveřím a čeká na mě. Hodím na sebe tričko a kalhoty a jdu se podívat, co ten exot zase chce…
" Jsem rád, že jsem tě přemluvil." Oddychne si Eragon po cestě k jejich pokoji.
" Ty tvoje kecy se nedaly vydržet." Ušklíbnu se na něj.
" A co vůbec chce?" Jestli mě volá jen kvůli tomu, abych mu řekla " Murtíku" tak dostane přes držku.
" Já ani vlastně nevím. Půl hodiny potom co jsi odešla, se vzbudila hledal tě." Půl hodiny potom, co jsem odešla? Chvíli mi to šrotuje…
" Kolik je vlastně hodin?"
" Něco před pátou." CO?! To jsem spala, tak půl hoďky!
" Jestli mě tam taháš jenom kvůli nějaký kávovině, tak bude o jednoho jezdce míň."
" Ahoj Finky." Volá Murtík jen, co vejdu do pokoje a snaží se vstát z postele.
" Tak za prvý," spustím na něj," nejsem Finky, ale Pinky. A za druhý LEHNI!" Ukážu mu na postel.
" Rozkaz kapitáne." Zasalutuje a rozplácne se na postel. Něco mi říká, že to tady na chvilku nebude…
" Eragone, jestli se chceš vyspat, tak jdi do našeho pokoje. Aryi(nebo, jak se to pitomý jméno skloňuje) to nebude vadit." Eragon se rozzáří a s úsměvem na rtech odchází z pokoje….no nevím, jestli mě za tohle bude mít Arya ráda….
" Mě se po tobě, tak stýskalo." Vytrhne mě z přemýšlení Murtík. Chjo. Nemají tady něco na uspání?
" Mě po tobě taky, ale teď si lehni a spi."
" Ale já nemůžu usnout." Kouká na mě smutně. Nevím proč, ale nějak mi připomíná malýho fakana….a co platí na malý dětičky….
" Tak já ti řeknu pohádku, jo?" Sednu si k němu na postel.
" JO!" Zvolá radostně. Bez komentáře…
"A o čem chceš slyšet pohádku?"
"O," chvilku přemýšlí….nebo to jenom hraje…,"nebo víš, co?! Já to nechám na tobě." Lehne si na posel a přikryje se.
"Tak jo." Ale o čem?! Si něco vymyslím…
" Bylo, nebylo-"
" Tak bylo, nebo nebylo?" Murtík je zmatený….asi mě trefí….musím na to jít jinak. Tak ještě jednou.
" Kdysi dávno v jedné malé zemi jménem Česká Republika-"
" Czeská Republica?" Snaží se po mě opakovat název.
" To neřeš. Chceš to teda slyšet, nebo se mě vyptávat?" Tímhle tempem tu budu ještě zítra.
" Vyprávěj."
"Žili jenom lidé. Žádní elfové, trpaslíci, nebo urgalové." Murtagh se na mě šokovaně dívá. Ignoruju ho a pokračuju dál: " Bylo sice podezření, že mezi nimi žijí jiný bytosti. Například upíři a vlkodlaci, ale moc lidí na ně nevěřilo. Ale tohle všechno je vedlejší….Tak, jako u vás i v Česku se psali knihy. Nějaký byly romantický, další třeba zase hororový, ale i fantasy. Ve fantasy knížkách byly různý vymyšlený bytosti a země…. Jednou jeden kluk začal psát knížku o zemi Alagaësie-" Murtagh už skoro spal, ale jméno jeho země ho probralo.
" Ale, když ty
knížky byly vymyšlený, tak jak mohl psát o naší zemi, která existuje?" Na to, že je opilej má docela dobrý otázky….
knížky byly vymyšlený, tak jak mohl psát o naší zemi, která existuje?" Na to, že je opilej má docela dobrý otázky….
" To já nevím. Ale nech mě to dopovědět." Murtagh zase začal poslouchat. Tentokrát dával větší pozor…
" První knížka se jmenovala Eragon, druhá Eldest a třetí Brisingr. Momentálně píše čtvrtou." Murtagh se chtěl na něco zeptat, ale já jsem ho zastavila. Nevím proč, ale najednou mě přepadla touha někomu říct, kdo opravdu jsem…
" Jednoho dne jedna dívka musela zůstat doma. Jelikož se nudila, tak uklízela svou malou knihovničku. Ale pak se to všechno zvrtlo. Dívka upustila knížku Eragon a když se pro ni ohýbala, tak omdlela…"
" Nadechni se." Murtagh napětím nedýchá. Rychle se nadechl a poslouchal dál…
" Když se dívka vzbudila, tak byla na neznámým místě. Nevěděla kde je a co má dělat. Rozhodla se, že se někoho zeptá na cestu…" Slyším slabý oddechování. To Murtagh už usnul. Huf. Fakt nevím, jak bych pokračovala dál…nechám ho tu chrnět a půjdu se projít. Když jsem mu to tak vyprávěla, tak mě přepadl smutek. Začíná se mi stýskat po mamce….Což je vážně divný!
*****O hodinu později*****
Rozhodla jsem se, že se půjdu projít….nebo spíš někam zalízt. Kousek od paláce rostl suprovej strom, na kterým se dobře sedělo. Tak jsem se vyškrábala nahoru a lenošila na větvi….Nevím jak, ale usnula jsem tam….
" Hej!" Někdo mi zařve do ucha. Víte, co chci?! Aspoň jednou se vzbudit normálně!
" No?" Zamžourám očima a hledám pachatele.
" Co tam děláš?" Ptá se mě nějaká ženská. Chvíli mi to šrotuje……a šrotuje….a pro změnu šrotuje….ale nakonec se dostaví výsledek( opravdu hrůza, takhle po ránu přemýšlet) myslím si, že je to Angela.
" Čučím na tebe." Angela se usměje a leze za mnou nahoru.
" Konečně tě vidím Pink. Slyšela jsem o tobě hodně."
" Taky tě konečně ráda vidím Angelo." Je překvapená, ale snaží se to zamaskovat.
" Kdo ti řekl moje jméno?" Začala vyzvídat.
" Nikdo. Prostě ho vím." Šibalsky na ni mrknu. Angela na to nic neřekne a dívá se někam do dálky….mezitím k nám nahoru přileze Mauglí…tedy Solembum…..přitulí se k Angele.
" Chtěla by si znát svoji budoucnost?" Zeptá se po chvíli Angela…..
