Květen 2009

ICQ pohádka:D

30. května 2009 v 17:53 | MiHaRu
gaga-2.gif image by spookys-graphix Byla jednou jedna kačenka.
film.gif image by spookys-graphix Ta chtěla natáčet film.
work.gif image by spookys-graphix Jeden dělník jí však překazil plány.
tuctuc.gif image by spookys-graphix Tak začala dělat DJ.
mno-3.gif image by spookys-graphix Na dělníka byla naštvaná.
zvm.gif image by spookys-graphix A dělat DJ jí nudilo.
party.gif party image by spookys-graphix Jednou měla narozeniny.
pivo.gif image by spookys-graphix Zapila to pivkem.
pemlm.gif image by spookys-graphix A pak přemejšlela.
nkup.gif image by spookys-graphix Co si asi tak koupí.
study.gif image by spookys-graphix Jenže si nekoupila nic a zaplatila si školu.
game.gif image by spookys-graphix Jenže jí flákala a hrála pořád jen počítačový hry.
telephon.gif image by spookys-graphix Jednou jí volala maminka jak jí to de na škole.
sleep-1.gif image by spookys-graphixDělal, že spí a nezvedala telefon.
crazy-1.gif crazy image by spookys-graphix Pak začala brát drogy.
human.gif image by spookys-graphix Učitelé jí říkali ať toho nechá.
people.gif image by spookys-graphix Ale kamarádi jí za to měli rádi.
tv.gif image by spookys-graphix Fetovali u televize.
dinner.gif image by spookys-graphix U jídla.
work2.gif image by spookys-graphix A jednou kačenka napsala knihu o svém životě.
lolipop-1.gif image by spookys-graphix Přitom zblajzala spoustu jídla.
surf.gif image by spookys-graphix Musela to schodit tak začala serfovat.
web.gif image by spookys-graphix Vždycky večer si přečetla e-maily.
sleep.gif image by spookys-graphix A pak šla spát jak byla unavená.
nemoc.gif image by spookys-graphix Časem z toho onemocněla.
wc-1.gif image by spookys-graphixMěla velkou sr.... tak pořád seděla na záchodě.
time.gif image by spookys-graphixKdyž se tam nudila hrála hry.
mobil.gif image by spookys-graphixJednou jí zase zavolala maminka jak jí de škola.
Telefon zvedla.
Díky mamince přestala brát drogy a maminka jí vyléčila z nemoci.
love-1.gif love image by spookys-graphixA měli se dlouho rádi!!!



tohle jsem skopčila z blogu svojí sestřičky( kámošky)..:D www.emi22.blog.cz

Kreténský rok...3. díl

27. května 2009 v 0:20 | MiHaRu
Hej sorry.. ale jako mám otázku učí se někdo z vás na písemky? JÁ NE! a ani do učebnice se nepodíváma to mi hrozí možná jenom jedna čtvera! ale to se dá ututlat... kdyžtak napiště do komentíků jestli se šprtáte... A teď vám nařizuju čťete!



Byla jsem ve velkém šoku...hned jsem na tu bárbínu co byla na pokoji dělat různé grimasy...nepomohlo to. Tak jsem se otočila a šla do špolečenky. Kecla jsem si do křesla a dívala se do ohně když najednou mě někdo z křesla vyhodil. Byl to BLACK!!!!


" Hele Blacku! Běž si najít jiný místo a mě tu nech sedět!" byla sem fakt totálně nasraná.

" A co mi uděláš když tě nepustím?"

" Budeš mít furt na hlavě tvoji hlavu... "( no tahle věta asi nemá simysl co?:D)

" Ale já se bez té hlavy neobejdu!" pod tímhle argumentem jsem se musela usmát.

" A naco jí jako potřebuješ? Steně v ní nic nemáš!" a šla jsem ze společenky do KNP. Došla jsem tam a přešla 3 krát kolem zdi a vešla. Když jsem vešla uviděla jsem v posteli Malfoye jak se tam cicmá s nějakou holkou. Rychle jsem z ní vyletěla a doufala že mě neviděli.. Šla jsem teda k jezeru, opřela jsem se o strom a zavřela očka. Asi po minutě jsem se teda fakt lekla protože na mě někdo promluvil.

" Nazdar Katko.... kde máš Evansku?"no jo Potter sem si mohla myslet.

" Co tě to zajímá?" dívala jsem se na něho jako na debila.

" Ále jen tak..." sedl si vedle mě.

" Co chceš?"

" Nic"

" Tak proč tu sedíš?" udivila jsem se.

" Protože kluci se o něčem baví... a nechcou se o tom bavit se mnou.." zatvářil se smutně.

" Aha... no abych pravdu řekla tak sama nevím kde Lily je..."

" Jakto že to nevíš? Vždyť je to tvoje nej kámoška ne?"

" No.. jo je.. ale ona se tam začala vybavovat s těma bárbínama víš... a já se s nima o nejhezčích klucích ze školy a nejnovějších hadrů nerada bavila.... fůj že mě tohle vůbec napadá.."

" No.... aspoň že se s tebou dá kecat.... Hele, nechtěla by si se projít?" mírně zrudnul.

" Jo jasně... stejně se mi nechce čumět na tu brčálovou vodu...." a usmála jsem se. Šli jsme kolem Zapovězeného lesa.... byly jsme tak zabraní do rozhovoru " Lily" že jsme se ocitli " náhodou" v něm. Za námi se ozvalo křupání "větví"( abyste mě pochopili všude se píše křupání větviček..). Začínala jsem se bát protože už byla tma. Oba jsme se otočili za zvukem ale ono tam nic nebylo jako!! Najednou " něco" odhodilo Jame....ehm..Pottera někam dááleko a já pořád nic neviděla.... Sakra!!! proč musím mít to štěstí vždycky jenom já??!!! Ale jaká novinka když jsem před sebou viděla vlkodlaka.... no jo vždyť je úplněk..... sakra to je Remus!!

Už jsem si myslela že budu čuchat kytičky ze spodu když najednou kde se vzal... tu se vzal.... černý velký hafan. Jo ještě jednu malou zmínku jsem taky zvěromág... jen pro zajímavost... když se můj mozek zapojil tak jsem se proměnila v čermého jaguára.... no spíš jaguárku ... jsem dobrá co? Rychle jsem začala zdrhat pryč.... no jo přiznám se mám strach!!! Ale něco mě donutilo se tam vrátit... Když jsem se tam vrátila proměnila jsem se zpátky na lidskou podobu páč jsem nikoho neviděla... ale najednou mě ten vlkodlak napadnul.. zezadu...začal mě škrábat a bouchat " tlapičkama" . Po chvilce ho někdo udeřil silně do hlavy a omráčil toho vlkodláčka.. Pomalu jsem ztrácela vědomí a někdo na mě fůůůrt mluvil.... asi to byylll.... nevím na to moje pamě't nestačí..
********************
Pomalu jsem rozlepila oči ale to jsem neměla dělat protože to blbé slunko si to namířilo přesně na moje očička... jako kdyby to slunko mířilo muškou!! Rychle jsem je zavřela ale po chvíli jsem si uvědomila že nwm kde sem... jako byl to rpo mě šok! Uvědomila jsem si že jsem na ošetřovně a když jsem otevřela už " normálně" oči vedle postele na židličce seděl.......


New Design

26. května 2009 v 0:22 | MiHaRu
Lidii... já jsem kanééc mám new design... mě se líbí.. kdyžtak napiště do komentářů dííkk!!!

Final Fantasy 7 - obrázky

20. května 2009 v 10:06 | MiHaRu
sOORKÁ, ale prostě tohle sem si nemohla odpustit... přeci mám jenom ráda fantasy a tohle je upa super...

http://www.swotti.com/tmp/swotti/cacheZMLUYWWGZMFUDGFZESB2AWK=U29MDHDHCMUTVMLKZW8GR2FTAW5N/imgFinal%20Fantasy%20VII1.jpghttp://www.wallpaperez.info/wallpaper/games/Final-Fantasy-X-Yuna-899.jpghttp://filmmusic.ru/images/Final_Fantasy_Advent_Children.JPGhttp://loot-ninja.com/wp-content/uploads/2007/04/final-fantasy-versus-xiii.jpghttp://www.wallpaperez.net/wallpaper/games/Final-Fantasy-VII-Advent-Children-897.jpghttp://www.gameland.lv/Wallpapers/PC/FinalFantasyX/101152_wallpaper_final_fantasy_x_03.jpgFinal_Fantasy_VII-_Advent_Children_.jpg image by azom626





a to by mohlo stačit néé??

7 díl.- Ve svojem živlu..

19. května 2009 v 0:01 | MiHaRu
Promiňte mi to ale dřív tahle kapitolka nešla napsat dřív.... moc se omlouvám ale teď už běžte číst a prosím o momentíky.....

Echo van Lynn 4 díl

18. května 2009 v 23:31 | MiHaRu
Echo van Lynn
4. kapitola - Lest

Omlouvám se, že toho není víc, ale budu se snažit napsat příští kapitolku lepší. Přeji hezké počteníčko. Kikina xDxDxD.
Chvíli jsem tam jen tak postávala a koukala se na rudý šátek, jako na největší zázrak světa. Je to, jakoby mi ten osud sama babička předpověděla. A taky že tady dneska babička stála a němě koukala se mnou na rudě zářící šátek. Nechtěla jsem ostatní dívky zdržovat, protože Sakura musí z louky odejít jako první. Otočila jsem se tedy na dívky oblečené v civilu a povzbudivě jsem se na ně usmála. Úsměv mi hrdě všechny opětovaly a tak jsem jim sdělila, že už půjdeme domu. Pár dívek se na mě zavěsilo a ptalo se mě, koho bych chtěla za ženicha. Nevěděla jsem, co říct. Nikoho jsem nechtěla. A už hlavně ne toho plesnivého starostu. Pak dívky hlasitě vyzívaly chlapce, ať dojdou do lesa pro šátek, tedy kdo se nebojí. Bylo pár statečných, ale hned se na kraji lesa zastavili a řekli, že na to kašlou. Tam někde v dáli prý číhá smrt a to že si raději vezmou někoho jiného. Tiše jsem si sedla mezi kluky a pozorovala velký oheň, který byl součástí dnešního obřadu. Hned se za mnou přihnal starosta a nuceně odstrčil mého kamaráda, aby si mohl sednout vedle mě. Začal na mě laškovně mluvit…
"Já ti ten šátek donesu a pak se budeme moci vzít"zasmál se svému nápadu
"To si radši pro ten šátek dojdu raději sama"zvedla jsem se a odcházela pryč
Kluci se starostovi začali smát, že je stejně ne mě moc starý. Měli pravdu. Nikdo s ním nechtěl být. Ani kupcův pes ho neměl rád a ten má rád všechny tady ve vesnici. Pomalu a tiše jsem našlapovala na zaprášenou cestu. Vyšla jsem z vesnice a začala jsem lézt na kopec. Došla jsem, až na vrcholek odkud jsem pouštěla šátek. Místo bylo ušlapané a hladké. Lehla jsem si na zem do trávy a pozorovala měsíc nad sebou. Byl bílý velký a kulatý. Kolem něj yly rozseté hvězdy jako smetí. Viděla jsem spoustu souhvězdí a nakonec jsem pomalu usnula. Probudila jsem se, až když mi byla trochu zima. Koukal jsem se do dálky na les na kostelní věž. Šátek už tam nebyl. Zase se mi chtělo děsně moc spát a tak jsem zase usnula…

Ráno

Probudila jsem samozřejmě na louce. Právě padala rosa a tak jsem byla celá zmáčená. Látkové šaty jsem měla těsně upnuté k tělu a začala jsem se klepat zimou. Po ránu byla vždycky zima, ale odpoledně…To bylo vedro jako v pařeništi. Všichni byli zralí se jít vymáchat ke splavu kousek za vesnicí. Pomalu jsem scházela z kopce. Po cestě jsem se chytla za ramena a klepala kosu. V půli cesty jsem potkala černou klisnu. Storm. Určitě zase utekla od kování předních kopyt. Táta říkal, že ji bude dělat dneska ráno. Asi se rozhodla si dojít předtím na procházku. Došla jsem k ní a pohladila ji po nose. Pomalu jsem na ni vyskočila a pevně se chytila její hřívy. Trochu zahřála a pozvedla hlavu. Pomalu jsem s ní scházel z kopce. Když jsme došli na rovinku, prudce jsem jí pobídla a hned začala cválat. Dojely jsme domu, kde už na nádvoří stál otec. Usmíval se. Pozdravila jsem ho a kvapně se ho zeptala.
"Nechybí ti něco"koukla jsem se na Storm
"Jo máš pravdu"zasmál se a odváděl si ji do kovárny
"Moc jí nevyděs"volala jsem na něj
Pomalu jsem vešla do předsíňky, kde na mě čekala Amber.
"Carmen chystá snídani. Něco ti dala do modrého hrnku s pitím a do medu na chlebu taky. Nejez to prosím"šeptala naléhavě
Vešla jsem do kuchyně a Carmen se na mě zářivě usmívala. Amber měla pravdu. Takhle se totiž usmívá, když něco ukula…
"Dobré ráno, Echo"pozdravila mě sladce
"Ahoj Carmen"usmála jsem se nejistě
"Nachystala jsem ti snídani"pobídla mě, abych si sedla
"Díky, já už jsem jedla"řekla jsem s úsměvem
"Tak alespoň ochutnej"posunula ke mně hrnek s čajem a namazaný chléb
"Nejez to!!"varovala mě znovu Amber, která se rychle přihnala do kuchyně
"Amber, vypadni!!"křičela Carmen
"Klid sestry. Ať to sama Carmen ochutná"posunula jsem snídaní k ní
V jejích očích bylo zděšení. Chytla se u hrdla a rozklepaly se jí ruce. Byl v tom jed.
"Tak tys mě chtěla otrávit??"vyhrkla jsem ze sebe
Mlčela. Rychle se zvedla od stolu a utíkala ven z domu. Tak tohle se jí nepovedlo.
"Amber, vynes to prosím tě na hnůj, já půjdu uvařit oběd"usmála jsem se
"Už tam běžím"odcházelas otráveným jídlem pryč
No, doufám, že tenhle rok tady přežiju ve zdraví nebo mně fakt vomejou. Sestra mě chce zabít, starosta mě chce za ženu a já jsem zralá akorát na průšvih. Asi půjdu znova do toho lesa…



Autorka povídky: Kikinka

Tak takhle by to nešlo.....

18. května 2009 v 19:11 | MiHaRu
Milý vážení... děkuji že se vůbec uráčíte lézt na můj blog ale uvědomujete si že mě mrzí když nenajdu na mojem bločku nějakej ten new komentík... proto jsem se rozhodla vám nařídit abyste mi dávali komenty jinak tenhle blog půjde do koše... DĚKUJI!!!!

Kreténský rok...2. díl

16. května 2009 v 23:03 | MiHaRu
Předem upozorňuju abyste mi dali nějaké ty komenty.... no a teď čtěte.....:-D

Kreténský rok....1. díl

14. května 2009 v 18:34 | MiHaRu
Tohle je moje NEW spešl ekšn povídka tak mi prosím dejte komentíky....



Čau jmenuju se Káťa... a tento rok jsem se prohlásila za největšího KRETÉNA všech dob.... ALe ty moje kecy jsou k nevydržení tak vám řeknu co jsem ehm... za stvoření.. Jsem člověk( Jé to jsem nevěděla..) a jsem holka ( to jsem taky nevěděla) a mám ehm... pološtíhlou postavu, hnědý vlasy a zelený oči.. Jsem docela normální holka, no bez pár vyjímek. Dneska je poslední den prázdnin a zítra se jede do Bradavic, to zas bude toočo... Těším se na Lily, je to moje nej kámojda. Zrovnika se balím ať to zase nemusím dělat ráno.

*** Ráno***

" Káááčooo.....vstávej..." zařve na mě mamka.

" Ježííš.. snad mi nejede Pendolíno....!!!" a pomalu jsem se soukala s postele.

" Já bych tě nechala klidně spát Kači.. ale to pendolíno opravdu pojede, ale do Bradavic.."


" Ježííš... no jo..." a odešla jsem spáchat sebevraždu do koupelny.

Vešla jsem do pokoje a ucítila nádhernou vůni " WAFLÉÉÉ..." a okamžitě jsem se oblíkla do mojích věcí. Musím podotknout že od začátku prázdnin nosím klučičí oblečení...

"ÁÁÁÁÁááá...." zavřeštěla jsem když jsem si podkopla nohy na schodecha rozplácla jsem se na zemi jak dlouhá tak široká.

" Kači co se stalo není ti nic??" si myslí že jsem nějaký slaboch nebo co?

" Ne to je dobrý.. když mi dáš wafle tak budu ještě zdravější" a zasmála jsem se.

" No jo pojď už jsou na stole.." a odešla.

Jak jsem posnídala tak jsem vyrazili na nádraží. Přijeli jsme na nádraží 9 a 10, a prosla na nástupiště 9 a třičtvrtě. Když jsem zahlédla Lilinu ohnivou hřívu ( myslím tím vlasy) tak jsem k ní doběhla a ona na mě vyjeveně koukala a řekla.

" Ahooj, ty si změnila image? jako kluk ti to sekne Kači.." a usmála se.

" Ahoojjj, jo dík že se ti to líbí, potřebovala jsem změnu.."

" To jo"


" Hele jakto že tě už nepronásleduje Potter?" divila jsem se.

" Protože tu ještě není" vysmála se mi.

" Ha ha.. radši si poď nmajít volný kupéčko nebo celou sestu ztrávíme někde na Wecku.."

" No jo máš recht.. tak jdem".

Došli jsem na konec vláčku...a našli konečně kupéčko VOLNÉÉ!!! Vřítili jsem se tam a já jsem se svalila na sedačku.

" Hele Lil.. až budem příště hledat volný kupéčko připomeň mi ať si sebou vezmu tepláky" a začala jsem se smát svýmu vtipu, no nejsem já nějaká pošahaná??

" Jo připomenu..." a lehla si na sedačku.

Když jsme zastavili, nenápadně jsme se chtěli vyplížit z vlaku aby si nás nevšimli ti " Banditi..."

" Hele Kači jestli vylezeš z vlaku bez spadnutí na zem, tak se ti budu klanit."

"No pokud mi zas nepodkosíš nohy... tak se budu snažit.." ona Lily je totiž tak úžasná, že když totiž chci vylézt z vlaku tak mi buď podkopne nohy nebo já potom podkopnu nohy jí... a jsme si kvit.

Když jsem bez zranění vylezla z vlaku začala jsem jásat." Jooo nespadla jsem nespadla jsem...!!! celé nádraží se na mě podívalo a myslí si bůh ví jaký debil nejsem.






Jedu pryč :(

7. května 2009 v 14:48 | MiHaRu
Je mi líto ale přes víken dnebudu doma budu někde s SDH pryč a jestli nevíte co je to SDH tak to je Sbor Dobrovolných Hasičů. Jo a mrzí mě že o víkendu nebudu moct psát povídku:(. Ale u viídme možná se věci vyvinou jinak a nakonec nikde nepojedu:).

6 díl - New Život

6. května 2009 v 19:47 | MiHaRu
......zvedla jsem se s postele a nic mě nebolelo , naprosto nic. Tom se mě zeptal:" Promiň ale neměl jsem jinou možnost... jinak by si mi umřela! rychle jsem se vzpamatovala. Tý jo! Jak se mě mohlo něco takovýho stát? udiveně jsem koukala někde pryč. On mi najednou řekl:" Běž se podívat do zrcadla, šla jsem a viděla jsem štíhlou hnědovlasou a zlatookou holku která neměla ani jednu vrásku! dívala jsem se na sebe v zrcadle jako kdybych byla jiná, a taky že jsem byla jiná ( ještě že ne povahou). Vrátila jsem se za Tomem k posteli a řekla jsem:" Hm.. vypadám docela slušně! usmála jsem se a vletěla mu kolem krku. Objímala jsem ho až jsem si vzpoměla" Co Martin kde může být. Najednou jsem se odtrhla od Toma a zeptala se:" Hele a kde je Martin? sám od sebe asi neodešel! On chvilku přemýšlel a pak mi řekl:" No víš já jsem ho chtěl zabít ale on mi zdrhl..., sklopil pohled, já jsem mu nadzvedla tvář a řekla:" No tak teď se už o mě nemusíš tak bát" řekla jsem a usmála se, ale on protestoval:" Kat furt se o tebe musím bát protože i on nás může zabít! zase sklopil pohled a řekl " Ani tebe jsem neuchránil jako lidskou osobu....... Zdálo se mi to nebo začal brečet? řekla jsem si. Nadzvedla jsem mu zase hlavu a otřela mu slzu která byla na jeho tváři, chvilku jsem se mu dívala do očí a pak mu dala pusu! nejlepší pusu co jsem kdy svedla. A pohlédla mu do očí, usmála jsem se a začala jsem se ho ptát na otázky co smím a nesmím dělat když jsem upír. Asi po půl hodině jsem to všechno zmákla a všechno si pamatovala. Vzpoměla jsem si že budu mít narozky tak jsem řekla:" Už mi bude 14 let Tome! a šibalsky se usmála. On se uchichtl a řekl:" Mě je už 113 a už ani tolik ty roky nepočítám a na narozky zapomínám jestli mi je někdo nepřipomene" zasmál se. " No ale kdyby si něměl o těch 100 let víc tak bych byla starší! " Ne nebyla protože jsem se proměnil den před mojíma 15 narozkama." Takže tobě mělo být 15," usmála jsem se nad myšlenkou že mám o rok staršího kluka, no vlastně o 99 let :D. Zatvářila jsem se kysele protože mě pálilo v krku, on si toho ale všiml a řekl:" Pálí tě v krku co? jen jsem kývla hlavou k souhlasu. " Tak pojď jdeem lovit! " Hele já nemám ráda pohled na krev, a kde chhceš vůbec tady lovit zvířata když se to tady hemží upírama? " Ty si tu viděla i nějaký dlší upíry?" zeptal se vystrašeně. " Jo viděla byly asi 4 když nepočítám Martina." Pojď honem! Něco ti ulovím sám, nesmíme se tu dál zdržovat! řekl a táhl mě za ruku ven s chatky a do lesa. Než jsme ale vyšli tak vzal flašku ať nad tím zvířetem nemusím být celý den. Ulovil mi srnce a nějak vyždímal tu krev do flašky, podal mi ji a řekl že jestli ji nevypijku zemřu. Tak jsem potlačila ten pocit nevolnosti a lokla si, najenodu jakoby se mi síla rozlévala po celém těle, a když mi to zachutnalo vypila jsem to skoro celý, ale trošku jsem nechala Tomovy. " Na Tome tu máš aby sis nemyslel že jsem chamtivá," zasmála jsem se a podala mu flašku, vypil to na EX. A řekl mi teď poběž za mnou jdeme na SLovensko! Já jsem se rozběhla a běžela a běžela ale když jsem si všimla že za mnou nikdo neběží tak jsem se zastavila a rozhlížela se kolem. Tom mě asi nemohl dohonit" řekla jsem si. Tak jsem si sedla pod stroma opřela se o něho, najendou mě někdo zastínil, ale Tom to nebyl." Ale,ale koho to tu máme našeho šoumena!" řekla jsem a uchichtla jsem se, byl t toiž ten upír který přeměnil Martina. " A co tak najednou? vždyť ani nejsi silná, si jen obyčejný člověk! zasmál se. " A proč si mysíš že jsem furt člověk? odkopla jsem ho až někde do ALELUJA.. ne kecám, praštil se do stromu, a řekl:" Jakto vždyť si byla včera ještě normální člověk, takhle krátce přeměna nikdy netrvá! postavil se a zašklebil se a zase začal mluvit:" Ale zabít tě by byla škoda...." chodil kolem mě a prohlížel si mě. Já jsem to nevydržela a začala jsem mírně nadávat:" Hele jestli mě chhceš zabít? zabij, jestli mě chceš živou? nechej zdrhnu! a vítězně jsem se usmála. On se zase zašklebil a řekl" To asi těžko! já bych tě stejně dohonil! " Joo a si si tím fakt jistý? vybízela jsem ho." No tak jo, otestujeme si tě, běž máš půl vteřiny náskok! Ccc... odfrkla jsem si a zdrhla, za minutu jsem stála na konci lesa a čekala až on doběhne. Uvědomila jsem si že je to 200 kiláků co jsem uběhla. Až za minutu doběhl on a jenom se na mě nevěřícně díval." Hele... jak si mohla za tak krátkou dobu uběhnou tolik kiláků?! a vůbec jak si mohla předběhnout zatím nejrychlejšího upíra na světě?? přišel kě mě a zatřásl se mnou. Já jsem se usmála a řekla jsem:" Už nejsi první ale druhý, jaká ostuda! začala jsem se smát. Když v tom mojem posměchu mě vzal někdo za ruku a řekl:" Tak ty se mi budeš smát? byl fakt naštvaný. Byl naštvaný tak hodně že mě odhodil " SMĚR STROM"a já se praštila hlavou do stromu. Když jsem se pokoušela vstát tak jsem si řekla:" Doprdele to zase budu vypadat, já všechno vždycky pokazím! a koněčně jsem vstala. Když jsem se konečně vzpamatovala viděla jsem že ten Kluk kterýho jsem předběhla tu není a že ke mě běží Tom! Když ke mě doběhl, řekl :" Kde ses mi ztratila? Jak jsem totiž řekl běž tak si byla rychlejší než já a málem jsem ztratil stopu tvé krásné vůně! Dal mi tu nejsladší pusu a řekl:" Musíme už jít ale nemáme to daleko jenom 500 kiláků a jsme tam." Hele, Tome a neměla bych tě vzít na záda protože já tam na tebe jinak budu čekat ještě asi půl dne a to by mě tam samotnou nebavilo víš," usmála jsem a on teda nechtěně přikývl. Když jsme dorazili na místo tak..................

5 díl -Částečná změna života

5. května 2009 v 18:45 | MiHaRu
Ráno mi někdo zahučel do ucha" VSTÁVÁÁT!!, z lehu jsem si sedla držela se za hlavu." ÁÁ nechte mě ještě spát!"podívala jsem se a stál tam kluk kterýmu mohlo bejt tak 14. " Promiň ale kluci mě sem poslali že prý spíš tvrdě... jako dřevo!" Hm.. tak to jim pěkně děkuju.... a kdo si jako ty?" Já jsem syn vedoucí, Martin." Aha můžeš jít?" Jasně." odešel a já jsem se oblékla. " Vyšla jsem ven a rozhlížela se, po chvilce jsem zahlídla Toma jak se řechtá s těma klukama co byly v parku. Potichu jsem k nim přišla a dala ruky kolem krku, on sebou trochu škubl ale hned se otočil a usmál se. " Ahoj....řekla jsem vesele." Ahoj...představím ti moje kámoše. Ukázal na jednoho kluka a řekl:" Tohle je Paul, Sirius, Jacob a tohle James. Všem jsme kývla na pozdrav a řekla"jdu se najíst." Došla jsem ke stolu s jídlem a snědla jsem rohlík se šunkou. Jak jsem pojedla tak jsem se šla rozhlížet po okolí, říkala jsem si " Co se asi všechno skrývá v lese?" Šla jsem se tam juknout, šla jsem kolem velkého stromu a někdo na mě zezadu vybafl, lekla jsem se a myslela že umřu! Pomalu jsem popadala dech a řekla jsem:" Hele nemůžeš si tyhle vtípky odpustit Martine?!" Promiň ale já se tu strašně nudím, a navíc.. co tu děláš tady je zakázáno chodit!" Jé promiň... to si mi teda řekl brzo! a šla jsem dál i přes jeho varování. A najednou zavolal:" Tak já jdu s tebou když jinak nedáš!" a přiběhl ke mě. Šli jsme asi 3 minuty a já uslyšela šustění někde za nama. Tak jsem se otočila ale nikdo nikde jenom mi dva, běhal mi mráz po zádech. Ale jak jsem se otočila zase dopředu tak tam stáli Tomovy kámoši. Nechutně se na mě dívali:" A hele kde máš Toma.. Joo on se ti ztaril co??! a vyběhl na mě a přimáčkl mě o strom." Běž si vysát někoho jinýho ty kreténe! a kopla jsem ho, začala jsem utíkat a oni se rozběhli za mnou. Běžela jsem jako o život, no vlastně mě šlo o život! V duchu jsem si říkala" Kde je asi Tom?!"V tu chvíli jsem si vzpoměla i na Martina, zastavila jsem se a otočila se, nikdo nikde. Běžela jsem zpátky tam kde jsme byly naposled s Martinem. Martin ležel bezvládně na zemi, ale ještě dýchal. Klekla jsem si k němu a řekla:" Jemi to tak líto! a začala jsem brečet. Najednou mě někdo zvedl ze země a objal. Byl to Tom." Pověsila jsem se mu kolem krku a brečela. Najednou mi ale řekl:" Běéééž! a v tu chvíli se tam objevili ti kluci, Tom mě chytil za ruku a vzal mě do náručí. Utíkal strašně velkou rychlostí, stromy vypadali jenom jako mastný flek. Když mě položil tak zase odběhl do toho lesa. Já jsem šla do chatky a byl tam Honza, já jsem si sedla na postel a začala brečet ještě víc než tam v lese. Honza si za mnou sedl na postel a díval se na mě ustaraně." Hele Kat co je?" A proč to jako chceš vědět?! vyjela jsem na něho." No protože brečíš..." A od kdy tebe zajímá co mi je? řekla jsem." Od té doby kdy tě naši adoptovali měla si asi rok ..." Já jsem se na něho podívala a viděla v jeho očích že mluví pravdu. Jen jsem na to kývla a už jsem konečně nebrečela. Najednou do pokoje vtrhl Martin, měl červené oči. Já jsem se lekla, ale hned zase uklidnila. Začala jsem ze sebe najednou vykoktávat věty:" MMM..Martine tty si tam aalle llležžeell a nehýbal se! Martin si sedl na mojí postel a Honza si normálně s klidem seděl a nic nedělal. Martin konečně promluvil." No víš oni mě nevysáli celýho a proměnil jsem se víš...a kde máš Toma?!" Já nevím kde je Tom a proč to chhceš vědět?" Protože by nemohl zabránit tomu co ti teď udělám! povalil mě na postel a nahnul se nad můj krk, já jsem se vzpírala jak jen jsem mohla ale nepomáhalo to! Kousl mě a najednou a já jsem pomalu omdlívala, vaprchával ze mě život. Ale najednou se rozletěli dveře a Tom vtrhl do pokoje, odhodil ode mě Martina a začal na mě mluvit:" Vzbuď se! Prosím vzbuď se! trochu jsem otevřela oči a dívala se co Tom dělá. On se kousl do ruky a dal mi ruku k ústům a řekl:" Prosím pij!napila jsem se a..........

4 díl- Kritický víkend

4. května 2009 v 21:08 | MiHaRu
A jak jsem vám slibovala tak je tu delší kapitolka, prosím o komentíky:)



...učitel a muchloval se s mojí poslužačkou. S Tomem jsme na sebe koukli a propadli jsme v krutý smích, málem jsme se váleli na zemi. Najednou stál učitel nad námi a propaloval nás pohledem. Vstali jsme a sedli si do lavice. Já jsem si sedla vedle Toma a řekla jsem:" Hele Tome, ona s toho bude mít pěknej trapas co?" Jo, to bude, a Kat nechceš mě o přestávce někam vytáhnout? nechci být s těma blonckama, furt mají blbý kecy jako třeba: Ty si ale sladkej! nebo" Nechceš se mnou chodit?! to mi fakt už leze krkem." Podíval se na mě s prosíkem v očích a já jsem řekla:" Jasně, já tě nenechám na pospas těm růžovým fiflenám!" zasmála jsem se. " Jo a Kat..." No?" Máš dneska čas?" Jo dneska jo, proč?" No půjdem spolu do toho parku ne?" Jo jasně, " usmála jsem se a šla si sednout do své lavice. Asi za 20 vteřin přišli bloncky a hned se začali nahrnovat k Tomovy, on s ena mě podíval s prosíkem v očích abch ho od nich odtáhla už teď pryč. Já jsem se zvedla a šla směrem k Tomovy, nenápadně jsem se vmýsila mezi bloncky, vzala Toma za ruku a odtáhla ho na chodbu. Tam jsem se ho zeptala:" Si celej?" Jo, snad jo.. dík že si mě s tama vytáhla." Jo jo nemáš zač." A tobě něco neudělali Kat?" No....když nepočítám pár pohlavků tak ne." zachichotala jsem se. Podívala jsem se za sebe protože šli za nama ty bloncky, a byly docela naštvané. " O ou, Tome?" No?" Podiv se za sebe." Jéé... Kat zdrhej!" Dobrej nápad!", začali jsme zdrhat a Tom mě zatáhl na klučičí záchod. " Tome?" No?" Proč?jsem já holka na klučičích záchodech?!" Promiň ale byla to jediná možnost jak jim zdrhnout." Aha...hm..". Asi 2 minuty jsme mlčeli a já se dívala z okna. Až nakonec přerušil to ticho Tom:" Hele Kat....odmlčel se." No?" Já vím je to blbý ale... nechtěla by si se mnou chodit?" To jako vážně?" Ano." usmál se. Tak jo!" celá šťastná jsem ho objala. A pak zazvonilo šli jsme do třídy a ta nasupená bloncka se na nás čuměla jako kdyby jsme byly I.T. nebo co. Sedla jsem si do lavice a celé vyučko pročuměla z okna. Když zazvonilo tak jsem se sbalila a šla do šatny, byl pátek a pro mě to znamenalo týden prázdnin a bouhžel i ten tábor. Před školou jsem čekala na Toma a šli jsme spolu do parku. Sedli jsme si na lavičku, musím říct že jsem se trochu bála protože nikdo nikde jenom my dva. Koukla jsem se mu do očí a řekla jsem:" Hele víš co by mě zajímalo?" Ne nevím" Jestli si dneska jedl protože máš oči černé jak uhel." Já jsem byl na lovu, neboj." Tak proč máš černé oči?" To je tak vždycky víš, když jsem totiž s lidmi co neví kdo doopravdy jsem tak je musím mít v barvě člověka ale jinak je máme černé." To vás je víc ?" Jo... je, a 4 chodí na tu samou školu co my." Coo????tak to je hustý! usmála jsem se. Zadívala jsem se do dálky, a uviděla jak jsem jdou 4 osoby. " Hele Tome, někdo sem jde." Jooo to jsou moji kámoši." Někdo z těch postav v dáli zavolal" Hééj kámo to je tvoje sváča? a zasmál se. Já jsem se na Toma vyděšeně podívala a on zvážněl. Ti kluci došli za nama a všeci si mě prohlíželi. Já jsem řekla:" Hele běžte si očumovat někoho jinýho!". Oni se na Toma podívali a taky zvážněli. Furt se na sebe dívali, asi si vykládají přes myšlenky říkala jsem si. Asi po minutě odešli a Tom řekl: " Kat rychle utíkej domů, nebo tě zabijou! " Já jsem se zvedla a vyděšeně jsem se na něho dívala, pak jsem se teda otočila a chtěla jít ale on mě chytl za ruku otočil si mě ke němu a políbil mě. Pak mi šeptl do ucha:" Běž, příjdu si pro tebe. Já jsem se rychle vzpamatovala a běžela domů. Doma jsem si balila ty věci na tábor a přemýšlela jsem co se asi děje v tom parku. Nachystala jsem si věci a švihla jsem sebou na postel, za nedlouho jsem usnula. Asi za 20 minut mě někdo hladil na tváři tak jsem otevřela svoje velký kukadla a uviděla Toma, usmíval se. Sedla jsem si. On najendou řekl:" Pojď poprosíme tvojí mamku aby si šla na ten tábor dřív." Nic jsem neříkala a šla s ním ale potom na schodech jsem si vzpoměla :" Počkej a kdo tě sem pustil?" Tvoje mamka, řekl jsem že jsem spolužák." Aha... a šli jsme dál. V kuchyni seděl Honza a Alex, Alex se na mě usmívala a Honza na mě hleděl jako kdybych byla největší top modelka na světě. Tom řekl že to domluví tak jsem si šla sednout do obýváku a dívala se na telku. Někdo přišel a dal mi ruky na oči. Poznala jsem Honzův hlas tak jsem řekla." Nech mě už na pokoji Honzo! on dal ruky pryč a sedl na pohovku za mnou. " A proč toho mám nechat jedem spolu na tábor tak se máš na co těšit! šibalsky se umál. Já jsem jenom protočila očima a dál se dívala na telku. Honza se ke mě přitulil, a chtěl mě obejmout ale já jsem se zvedla a řekla:" Heléé nech mě už bejt laskavě! Za mnou se ozval hlas Toma. " Opovaž se na ní šáhnout a uvidíš že tě nebude čekat nic dobrého! řekl Tom naštavně. Tom si mě odvedl stranou a řekl:" Už je to zařízený, pojedeš tam sice s tvojím bráchou ale pojedeš tam taky se mnou." Já jsem se rozzářila štěstím a objala ho. Byla jsem štěstím bez sebe. Pak jsem se mu podívala do očí a řekla jsem" A ty si můžeš volit barvu očí nebo co?" Jo můžu," řekl s klidem. On se mě rázem zeptal:" Máš už nachstané věci?" Jo mám" Tím líp, řekl a usmál se. Šli jsme do pokoje a on řekl:" Počkej tady na mě za 5 minut jsem zpátky, líbl mě na tvář a zmizel. Mezitím vtrhl do pokoje Honza a sedl si kě mě na postel a řekl:" Tak ty máš kluka jo?" Jo mám, a nemusíš žárlit!" Když jsem to dořekla Alex vešel ke mě do pokoje a odvedl nasupeného Honzu z mojeho pokoje. Jak zavřeli za sebou dveře lehla jsem si na postel a zírala do stropu. Když v tu chvíli se nademnou skláněl Tom a dal mi pusu. Já jsem si sedla a řekla:" Tak co jedem nebo budem čekat na včerejší den?" Joo promiň už jedem."
***Před domem***
Loučila jsem se s mamkou a vyjeli jsme všichni 3 autem na nádraží. Celou dobu jsme prokecali spolu jen já a Tom. Když jsme vystoupili na nádraží tak jsem se ještě rozloučila s nevlastním taťkou,a tak tak jsme stihli vlak.
*** Na táboře***
Vedoucí nás tam uvítali a dali nám chatku pro 3.lidi. Vešli jsme do chatky a určili si místa. Tom řekl že chhce ležet vedle mojí postele, ale to by bylo kdyby se do toho nevpletl Honza. Honza prohlásil že:" Že on je dozor tak proto bude spát vedle mojí postele!" Oni se ještě chvilku dohadovali tak jsem si začala vybalovat věci. Pak jsem řekla jdu se projít, oni byly do té hádky toli zabraní že si ani nevšimli že jsem odešla. Jak jsem tak šla, tak jsem uviděla něco se lesknout bylo to v lese. Ani chvíli jsem neváhala a šla sem se tam podívat. Došla jsem k měnšímu jezeru a právě tam byl západ slunce. Byla jsem uchvácená tou krásou, tak jsem si sedla před to jezero a pozorovala ten západ slunce. Asi za 5 minut došel za mnou Tom, sedl si vedle mě a sputil." No chtěl jsem ti jenom říct že vyhrál Honza a leží vedle tvojí postele", měl smutný výraz." Já se o sebe nějak postarám" řekla jsem. On se na mě podíval a řekl:" A jak vždyť se ani neubráníš." Neboj, mám plán, Honza je sice silný ale né moc chytrý jeho IQ bych si typla na -100000." zasmála jsem se a on taky." Zvedli jsme se, a ruku v ruce jsme se vrátili do chatky. Dala jsem Tomovy pusinku na dobrou noc, a švihla jsem sebou na postel. Honza se na mě tupě díval tak jsem mu řekla:" Běž si očumovat někoho jinýho a mě nech na pokoji rozumíš!" A odešla jsem do malé koupelny se převlíct do pyžama . Vyšla jsem s koupelny a lehla si do postele. Jak se mi začali klížit oči tak jsem řekla nahlas:" DOBROU!" a usnula jsem.

Justin Timberlake feat. T.I.- Dead and Gone

4. května 2009 v 18:40 | MiHaRu
Já vím že to sem nepatří ale nemohla jsem si pomoct prostě ta písnička je krásná:)

Uznejte.....

Tarja Turunen- I walk Alone

4. května 2009 v 18:30 | MiHaRu



Mocinky pěkná píšnička škoda že v Nightwisht už Tarja nezpívá....

3 díl- Nejhorší i nejlepší zpráva na světě

4. května 2009 v 6:20 | MiHaRu
Vzbudila jsem se a podívala jsem se na hodinky." Ach jo, jak dlouho sem to spala?! řekla jsem si. Sešla jsem do kuchyně a vzala si večeři páč bylo 7 hodin večer. Sedla jsem si k telce a dívala se na nějaký horor, myslím Underworld se to jmenovalo. Zazvonil mi mobil, volala mi mamka. " Ahoj mami, co potřebuješ?"No chtěla bych se tě zeptat jestli by si nechtěla jet na nějaký tábor, hodně si ho zasloužíš." Jéé mami to bych moc ráda, kdyžtak si o tom promluvíme doma, zatím pá. Šťastně jsem vyšla z obýváku a šla poklidit kuchyň. Asi za 20 minut přišla mamka a měla v ruce asi 50 papírů. " Ahoj mami nechceš s tím pomoct?" Ne to je dobrý radši si běž sednout do obýváku, za chvíli za tebou příjdu." Tak jo. Sedla jsem si a hend po mě přišla mamka, sedla si a řekla. " Hodně jsem přemýšlela nad tím že by si mohla jet na nějaký tábor pro větší děcka ais tak od 12 do 17." Mami to mi říkáš jen tak??" No ale mám jednu podmínku." Jakou?" Pojede tam s tebou Honza." Cooo mami néé prosím to ať se mnou jede radši Alex!" Ne promiň ale zapoměla jsme ti říct že je to už odmluvené." No tak dík." naštvaně jsem se zvedla a šla do pokoje, rozhodla jsem se že si nachystám věci do školy teď než ráno. Nachystala jsem si teda ty věci a zapla jsem kompl. Hledala jsme tam obrázky na blog. Douopravovala jsem svůj blogís a podívala se na hodinky, bylo přesně 23:59. Tak jsem vypla kompl a šla si lehnout.Ráno jsem se vzbudila brzo, abych se nepotkala s bráchou. Spáchala jsem ranní hygienu, oblékla se a šla do kuchyně. Plížila jsem se jako James Bond 007, přišlo mi to vtipné tak jsem se ichichtla. Hodila jsem do sebe snídani a šla do školy, kopala jsem do kamínků jak jsem šla ale moc jsem na ně neviděla páč byla ještě trochu tma. Před školou jsem si sedla na lavičku a hrála si hry na mobilu. Najednou mi někdo řekl:" Ahoj, co ty tu tak brzo ráno?" Jé ahoj no nechtěla jsem se doma potkat s bráchou víš." Aha." podíval se na mě jakobych byla nějaký jídlo nebo co?!." Hele jedl si už dneska??Protože já nestojím o vysátí hned po ránu, uchichtla jsem se." Jo máš pravdu měl bych si jít ulovit nějaké srnky, tak zatím pp." Jak odešel tak jsem pokračovala v hraní si na mobilu. Asi za 7 minut došel a sedl si ke mě na lavku. " Tak co chutnala ti snídaně? uculila jsem se. " Jo nebyla špatná. Hele není ti něco Kat?" No není ale mám dobrou i blbou zpárvu." Aha tak povídej." Ta dobrá je že jedu na tábor kde jsem moc chtěla a ta blbá že tam jede se mnou jako dozor Honza." Neměj strach on ti tam nic neudělá, já to tiž nedovolím." A jak tomu chceš zabránit? Vždyť já budu někde v pr**li a ty tady." Neboj já se o to postarám", usmál se. Kat já už půjdu do třídy tak ahoj." Počkej půjdu s tebou." Tak jo" a šli jsme. Přišli jsme do třídy a tam byl..........




Promiňte ale tahle kapitolka je kratší protože jsem ji psala ráno když jsem šla do školy, nebojte příští kapitolka bude delší:)


**Obrázky**

3. května 2009 v 21:02 | MiHaRu
Přidala jsem sem nějaký ty obrázky o upírech :)

2 díl- Překvápko

3. května 2009 v 11:59 | MiHaRu
Předem se omlouvám za svoje pravopisné chyby ale v češtině nejsem nejlepší:D




2.díl
Vzbudila jsem se u dveří a před sebou viděla Toma. Rychle jsem vstala a řekla:" Co tu děláš?? neopověděl. " Tome co tu děláš? řekla jsem už míň vyklepaným hlasem, konečně odpověděl. " No jen jsem se stavil abych se ujistil že ti tvůj brácha zas nic neudělal. Aha ale jak ses dostal do mojeho pokoje když jsem měla zamčené? A proč se vůbec tolik staráš aby mi brácha zas něco neudělal? řekla jsem naštvaně. " No mám prostě strach a... A k tobě do pokoje sem vylez oknem. A proč? Už jsem ti to řekl. Hm... a š la jsem si nachystat věci do školy. On mě celou dobu pozoroval, už mi to lezlo na nervy tak jsem řekla" Hele běž si očumovat někoho jiného. On se uchichtll a řekl:" Ale žádná holka z naší třídy není tak hezká jako ty. Hm.. fakt vtipný. Hele já si nedělám srandu, já to myslím vážně. Otočila jsem se k němu zády a on rázem byl za mnou, cítila jsem jeho dech na krku. Strnula jsem, nevěděla jsem co mám dělat. Tak jsem se rychle otočila a byly jsme tváří od sebe asi jenom 3 centimetry. Vyděšeně jsem se na něho podívala a odtáhla jsem se od něho. V duchu jsem si říkala" Co to má bejt? Proč zrovna já?? uklidnila jsem se. " Hele Tome měl bys už jít nebo nestihneš školu. A co když jí nechci stihnout? No hned druhý den ve škole nevím jak by to dopadlo. Prosím už běž. No tak jo, pá vě třídě. On se rychlostí vyhoupl z okna a ladně spadl na zem. Čuměla jsem jak vyoraná. Sešla jsem potichu po schodech dolů a chtěla jsem se vytratit když najednou se za mnou ozval hlas. Kam si myslíš že deš?!byl to zas Honza. Ne prosím nech mě. Tak mi řekni jediný důvod. Protože jsem tady já! najendou vedle mě stál Tom. Zírala jsem jak magor! ÁÁ.. ségra si přivedla ochránce?! Hm.. dost dobrý ale stejně tě ochrání jenom teď počkej si po škole. A odešel, nechápavě jsem se podívala na Toma a on řekl. " Víš... měl bych ti asi něco říct, ale nevím jestli to uchováš v tajnosti. Já mlčím jako hrob! usmála jsem se. No tak jo ale prosímtě nelekni se. A proč bych se měla lekat? Protože jsem..... poloupír víš. Coo?? to je nejlepší překvápko na světě! On se zasmál a řekl:" No jsem rád že to bereš takhle. A jak bych to měla brát, měla bych vyšilovat. " Pomooc je tu u..zakryl mi pusu. No jo promiň"šeptla jsem. Teď bysme měly jít do té školy jak si říkala. Jo měly.
***Ve škole***
Celou hodinu jsme si z Tomem posílali psaníčka byly jsme od sebe jenom jednu lavici takže to nebyl problém tam ten papírek dohodit. Zazvonilo na přestávku a kolem Toma se zase nahrnuli ty naše bárbínky ze třídy. No jo řekla jsem si, začala jsem si kreslit na obal od učebnice. Když mi někdo zaťukal na rameno, otočila jsem se a byl tam ALex! Ahoj ségra zdáš se mi utrápená není ti něco? Ne....co by mělo být? Jenom že brácha něco říkal. Aha on něco říkal tak mu vyřiď že ho nesnáším a že mu nikdy neodpustím co mi udělal! Dík. Hele Kači co ti udělal?? Tak se ho zeptej on ti to řekne sám a bude se tím klidně pyšnit! Tak já se ho jdu zeptat, zatím čau. Zase jsem si začala kreslit a strčila do mě jedna bárbína. Hellee co mě žducháš?? Co si myslíš, že o tebe Tom stojí nebo co?? Opovaž mu ještě něco napsat nebo poslat a uvidíš! Blablabla nech si ty svoje kecy pro někoho jinýho a mě tím nezatěžuj laskavě BARBÍNO! všichni se na nás otočili a já jsem se začala trošku smát. Ona se na mě vražedným pohledem podívala a nasupeně odešla za dalšíma bárbínkama. Zazvonilo na hodinu a jen jsem čuměla do blba. Když mi najendou můj spolusedící šláp na nohu. ÁÁU.. co děláš?? Ale nic to byla náhoda promiň. Hele nech toho jo! Když už byl konec celéého vyučka tak jsem si zase nazula boty a chtěla jsem jít domů, ale Tom na mě zavolal"Hééj můžu s tebou?? Jo můžeš proč ne, usmála jsem se a on taky.
***Před mojím domem***
Hele dík že si mě doprovodil. Jo nemáš zač- nechtěla by si jít do parku? Kdy teď? né já nemůžu mamka by se zlobila. Aha tak někdy jindy, zatím pápá.:). Pá. Vešla jsem do domu a chtěla jsem jít do pokoje ale Alex mi stoupl do cesty a řekl:" Je mi líto co ti brácha udělal! a obejmul mě. Hele.. ty mě udusíš! Jé promiň ale brácha je faktickej úchyl! Jo to je! Hm.. dík. Tak ahoj. Šla jsem do pokoje a rozplácla jsem se na posteli a vzala jsem si MPtřísku a poslouchala breaking Benjamin- Evil Angel. U toho jsem usnula.


Mám ještě pokračovat řekněte:)

Echo van Lynn 3 díl

3. května 2009 v 8:45 | MiHaRu
Echo van Lynn
3. kapitola - Legenda se opakuje

Když jsem odsedlala a vyčistila zpoceného Astrála, běžela jsem do svého pokoje, samozřejmě oknem. Mohlo být něco kolem jedenácté odpoledne. Nasoukala jsem se do svátečních šatů a kolem ruky jsem si obvázala rudý šátek. Letos jsem byla Sakurou já. Sakura se říkalo dívkám, co vypouštěly rudé šátky. Říká se, že barva šátku se podobá třešním. Také se v nich šátky obarvovaly. Proto ten název. Vůbec se mi do toho nechtělo. Jaký to mělo význam?? Je to jen tradice. Ale jak mi jednou babička řekla, každá tradice má svůj význam, i když se zdá být nesmyslná pro náš život. Jo jo, naše stará babička. Zajímalo by mě, jak by se jí kecalo, kdyby byla na mém místě. Každá dívka od nás z vesnice by chtěla být Sakurou, jen já o to fakt moc nestála, tak proč mi tohle dělají, když ví, že mě to nezajímá?? Ale co. Povinnost je povinnost. Co nadělám?? Kdybych odmítla, urazila bych tím celou vesnici a hlavně toho dementa starostu. Plesnivec jeden hnusný. Jak na mě pořád tak toužebně kouká. Ble. Dělá se mi z toho všeho blbě. Utrápeně jsem pohlédla na obraz mé matky na stěně. Zastesklo se mi po ní. Vždycky našla to správné řešení, jak se dostat z těchto pitomostí.
"Co bys dělala ty, maminko??"koukla jsem na portrét
"Asi bys tam šla, viď. Vždyť já zapomněla, že ty jsi byla Sakurou dokonce dvakrát a jak sis panečku žila. Tři děti, hodného manžela, nádherný statek plný koní, jak sis to vždycky přála. Akorát ta smrt se mohla trochu zdržet"sklopila jsem hlavu
Měla jsem na sobě lehké letní plátěné šaty, skoro až průsvitné. Naštěstí měly tři vrstvy. Byly dlouhé asi po kolena a na koncích měly špice. Celá sukně vypadala, jako když jí složíte z velkých bílých kusů listů. Boty jsem si nebrala, protože na ně nejsem moc zvyklá. Proto jsem si natřikrát přeložila dlouhý šátek a jím si obvázala nohy do výše kotníků. Vypadalo to celkem pěkně. Vlasy jsem si rozčesala a vydala se na pozdní snídani. Nejistě jsem vešla do světnice, nebo spíše místnosti, kde se chystá oběd. Mé sestry tam už seděly v dosti otrávené náladě. Snídani totiž dělám většinou jen já a ony se pak plné nevděčně odvalí se spoustou připomínek k jídlu.
"No to je dost"zašklebila se Carmen
Carmen jsem nesnášela ze všech sester nejvíce. Amber alespoň ocenila nějakou snahu, ale neuměla se zastat, nebo se zastat nechtěla.
"Máš problém, drahá sestřičko??"zeptala jsem se jízlivě
"Ano mám. KDE JE K ČERTU MOJE SNÍDANĚ?!"vyjela po mně
"Nikde"pronesla jsem klidně
"Tak makej. Čekám tu už dvě hodiny, až se uráčíš vstát a udělat mi snídani. Chtěla jsem se podívat k tomu zlatníkovi na pár náhrdelníků, ale asi to dnes nestihnu kvůli TOBĚ!!"řekla nakvašeně
Pomalu jsem došla k pultu a vyndala chleba z ošatky. Ukrojila jsem jen dva krajíce a namazala je máslem a medem. Pak jsem uvařila dva hrnky čajů a šla pohostit své sestry. Amber jsem dala denní porci a ta jí s úsměvem a vděkem přijala. Dneska je ve velmi dobré náladě. Dnes se s ní bude dát normálně bavit. Někdy mi připadá, jakoby litovala, že se o mámu více nezajímala, když nadcházela její poslední hodinka. Ano, Amber jsem už asi odpustila a ona si to uvědomovala. Alespoň vím, že má nějaké svědomí na rozdíl od své sestry, která si na každého ráda otevře pusu. Hlavně na mě. Svůj hrnek s chlebem jsem si pak odnášela ven na dvůr, kde jsem měla v plánu snídat.
"A kde mám já svou snídani?!"vyjekla naštvaně Carmen
"Až se začneš chovat trochu na úrovni, třeba ti někdy ještě udělám snídani jako Amber"volala jsem za ní
"Ty děvko!!"řvala na mě
"To slovo bych si vyprošovala. Já žádného kluka nemám a ani se s nikým netahám"řekla jsem trochu jinak, než jsem měla v plánu

Mířila jsem tím trochu na Amber, která se tahá s celou vesnicí. Nechtěla jsem tím poukázat na ní, jen se pravdivě vyjádřit. Amber je jediná z rodiny, kdo si je vědoma svých činů, ale až po tom, co je vykoná. To je její problém. Ráda riskuje a pak za to platí tak, že se ke mně chodí vyplakat a já jí to toleruju. Naštěstí. Vím, že dokáže přemýšlet. Kdyby byla blbá, šla by rovnou za Carmen a vše jí řekla. Naše zrádná Carmen by to do večera rozhlásila po celé vesnici, což by byl skandál hlavně pro ni. Někdy jsem Carmen přistihla, jak Amber fackuje. To ale pak dostala vždycky nářez ode mě. A že si to pořád pamatuje. Seřezala jsem jí jednou koženým páskem, ale tak co. Nemá mi mlátit sestru. Sama by potřebovala přeoperovat mozek. Pomalu jsem si sedla na lavičku vedle okna a poslouchala, jak otec mlátí kladivem ve své dílně. Asi vyráběl novou podkovu. Ze dveří najednou vylezla Amber a sedla si vedle mě na lávku.
"Carmen řádí ve tvém pokoji"řekla s lítostí
"Já jí zabiju"zvedla jsem se a šla do svého pokoje
A vážně tam byla, mrcha jedna. Rozházela mi peřiny a vyházela věci ze skříně. Jak dětinské chování, že. V klidu jsem zajela rukou pod postel a vytála dva řemeny, kterými si omotávám ruce při lukostřelbě. A pak to začalo. Začala jsem jí honit po chalupě a práskat ji všude po těle.
"Tak ty mi budeš ničit pokoj?! Já tě seřežu!!"vyhnala jsem jí z chalupy a zahnala až na první ulice
Pak jsem klidně zavřela vrata na závoru, aby tam mrcha neprudila doma. Alespoň bude chvíli klid. Pak jsem se otočila na Amber, která se nezadržitelně smála. Sedla jsem si k ní a zase snídaly.
"Tak a je uklizeno"oddychla jsem si
"To je"uznala Amber

O 6 hodin později

A je to tu. Byla šestá hodina večerní pryč a nebe se zbarvovalo do ruda. To znamenalo, že nadešel můj čas. Upravila jsem si šátek na svém zápěstí a Amber mi rozčesala zacuchané vlasy. Společně jsme se pak vydaly na louku. Otec mi požehnal se slovy "Tak jsem se dočkal další Sakury v rodině"usmál se vesele. Určitě teď myslel na maminku. Kdyby tu tak byla. Amber měla na sobě obyčejné šaty a bílý šátek uvázaný kolem pasu. Mé dva schválně dlouhé cípy šátku vlály ve večerním vlažném větru. Kolem zase neposedně poletovaly spadlé třešňové květy a ulice zaplavovala rudá záře zapadajícího slunce. Dnes bude dobrý vítr, pomyslila jsem si.
"Dnes bude dobrý vítr"řekla Amber po cestě
"Jo, snad"pronesla jsem normálně
"Mrzí mě, že jsem nejevila větší zájem o matku, když umírala"hlas se jí zajíkl
"Já jsem ti už přeci odpustila"ujistila jsem jí
"A co maminka??"brečela
"Ta určitě taky. Víš, jak byla laskavá a hodná"uklidňovala jsem jí
"Tak dobře"uklidnila se
Mezitím jsme došly na louku, kde už čekala i neupravená Camen. Probodávala mě tím jejím pohledem. Já už se jí ale nebojím. Musela mít rudý zadek od těch prudkých a nemilosrdných ran. Vylezla jsem úplně na vrch kopce a pozvedla svůj rozvázaný šátek nad hlavu. Dívky s bílými šátky to udělaly též. Čekala jsem na vhodný vítr. Když přišel, zvolala jsem:
"Teď"upustily jsme šátky vzájemně
Šátky chvíli letěly stejným směrem. Pak ale najednou jakoby vítr hned ustal a bílé šátky spadly zpět na louku, kromě šátku mého a Amber. To však taky netrvalo dlouho a hned se jí vrátil šátek do ruky. Můj šátek se nebezpečně třepotal nad Kyliiným lesem. Vzpomněla jsem si na starou pověst, co mi vyprávěla babička. A tak se i stalo. Můj šátek se napíchl na ostrou špici starého tamějšího kostela v zakázaném lese. Pomalu jsem zatajila dech. Všichni byli v šoku stejně tak, jako já. Tohle se přeci naposledy stalo nešťastné Kyle…

Echo van Lynn 2 díl

3. května 2009 v 8:44 | MiHaRu
Echo van Lynn
2. kapitola - V nepřátelském území

Bylo krásné jarní ráno. Otevřela jsem okno a nasála čerstvý vzduch do plic. Pak jsem s vrzáním otevřela dveře skříně v mém pokoji. Sáhla jsem do úplně spodní poličky a vytáhla kožené hladké kalhoty. Dostala jsem je tajně od mámy, protože můj táta nesnáší, když nosím chlapecké oblečení. Mě to však přitahovalo. Párkrát jsem snila o tom, že by jednou na téhle zemi mohly chodit dívky také v kalhotách. Snad se to vyplní. Oblékla jsem si je na sebe, k tomu jsem na sebe hodila bílou čistou košili a koženou vestu. Od zápěstí po lokty jsem si ruce obvázala koženým páskem, aby mi tětiva luku, při uvolnění nešvihla do ruky. Ano, dnes si zahraju na kluka a půjdu okusit dobrodružství lovu. Bude to poprvé, ale už jsem na to trénovala, samozřejmě tajně. Nebylo vhodné, aby dívka provozovala tuto zábavu. Mě to však nevadilo. Luk a šípy mi vyrobil jeden kamarád jménem Matěj. Znám ho už od dětství a tak vím, že nikomu nic neprozradí. Chvíli jsem pak ještě seděla na posteli a uvažovala nad tím, jestli si mám sebou brát koně, nebo jestli půjdu pěšky. Nakonec zvítězila varianta A. Pojedu na koni. Nikdy nevíte, co vás v lese potká. Třeba bych mohla narazit čirou náhodou na vlka, který by mě chtěl zabít. A na smrt jsem se ještě fakt necítila. Vylezla jsem potichu otevřeným oknem a tiše přeběhla větší dvorek. Ve stájích stálo nespočet koní. Můj otec je totiž kovář a někteří lidé mu za jeho dobře odvedenou práci věnují jednoho koně. Ty pak někdy prodáváme, ale jen málokdy, protože můj otec miluje koně stejně jako já. Přešla jsem stáj a došla na konec, kde vznešeně stáli dva koně. Každý měl úplně rozlišný charakter. Černá klisna byla pod sedlem velmi divoká a často i neposlušná a hlavně velmi lekavá. Jen se mnou a s otcem se chovala velice klidně a poslouchala na slovo. Hned vedle ní stál bílý hřebec. Byl oproti ní úplný anděl. Povahu měl velice klidnou a v každé tísnivé situaci zachoval chladnou hlavu. Dobře běhal a skákal stejně jako černá klisna. Jeho jméno bylo Astrál. Klisna se jmenovala Storm. Byli tak odlišní, ale přesto si sedli dokonale. Nakonec jsem se rozhodla pro Astrála. Jména jsme jim dali z ciziny, ani nevím, proč. Astrál znamená hvězdný a Storm bouře. Rychle jsem doběhla do sedlovny a z ní jsem si vzala přepychový postroj, který jsem zdědila též po matce. Byl velmi starý, už asi po prababičce, ale mým častým leštěním vypadal jako nový. Potichu jsem vyčistila Astrála, nasadila mu uzdu, pod sedlo rudě červenou deku a mohlo se jet. Své dlouhé vlasy jsem si schovala pod lovecký klobouk a šla otevřít vysoká vrata. Konečně jsem nasedla a cvalem vyjela ze dvora. V ulicích Kytice se teprve všechno probouzelo. Poupata květů se rozevírala a všude bylo tak nějak liduprázdno. Chvíli jsme jen s Astrálem chodili, abych ho hned na začátku neuhnala. Přesto jsem věděla, že dokáže běžet klidně pět hodin v kuse. Vyjela jsem velkou bránou z vesnice přímo na louku, kde nám vypráví babička každý večer v pátek. Hrozně moc mě lákalo se podívat do Kyliininýho lesa. Nakonec jsem se tam i vydala. Lesy zde krásně šuměly a vypadalo to tu celkem bezpečně. Vzápětí jsem si ale hned vzpomněla na dvě hrozné vraždy, které se tu odehrály a obě byly záhadné a nevysvětlitelné. Jen tenhle les znal celou pravdu a byl svědkem nešťastných událostí. Zajížděla jsem hlouběji do lesa a pořád cítila ten neviditelná magnet, který mě k tomu místu přitahoval. Kdyby zde bylo nebezpečí, poznala bych to podle chování Astrála. Vždycky rád varoval otce před nebezpečím, jak mi táta vyprávěl. Dneska bych si to mohla vyzkoušet, pokud bych na nějaké nebezpečí nedej bože narazila. Malé větvičky tiše praskaly pod mohutnými kopyty mého koně a já pevně držela otěže ve svých rozechvěných rukou. Nebylo to ze strachu, ale z nedočkavosti. Nikde jsem nezahlédla ani veverku. Teď jsem začínala mít obavy, že tu opravdu přebývá něco hrozného. Ptáci zde také nezpívali. Po chvíli pátrání jsem přeci jen zahlédla hnědou srnku pod javorem, jak pije ze studánky. Potichu jsem zastavila Astrála a vytáhla z toulce jeden šíp. Přiložila jsem ho k luku a pomalu napínala tětivu. Začala jsem si srovnávat ruce a konečně zamířila. Slyšela jsem mírné plácnutí na Astrálově zadnici a ten automaticky poskočil dopředu. Uvolnila jsem tětivu a šíp se zabodl hned vedle srnky, která zděšeně uprchla hluboko do lesa. A co bylo horší, kdo mi plácnul Astrála přes zadek?? Odcválala jsem kousek od místa a pak koně prudce otočila. Stál tam asi muž. Byl zahalený v černém plášti a mlčky přešlapoval z nohy na nohu. Přimhouřila jsem na něj oči a on naklonil hlavu ke straně. Ta jeho pozice mě hrozně děsila. Vypadala tak nepřirozeně až jsem měla chuť ihned utéct. Ale neudělala jsem to. Já vím, jsem hrozně blbá, ale vy byste byli na mém místě taky vyděšení. Pořád nervózně přešlapoval a já slyšela jak mi srdce buší až v hlavě. Pak konečně udělal krok ke straně a obcházel mě do kolečka, teď už zase s narovnanou hlavou. Nespouštěla jsem z něj oči. I Astrálovi se nezdál a v očích jsem mu viděla nepřirozené bělmo. Prudce oddychoval a výhružně řehtal. Něco s tím chlapem nebylo v pořádku. Rozhodla jsem se, že uteču. Prudce jsem trhla s otěží, otočila koně a začala s ním tryskat jako o život. Za sebe mě nenapadlo se ani podívat. Chtěla jsem křičet o pomoc, ale co by mi to bylo platné, když sem nikdo nesměl chodit. Když jsem konečně našla odvahu, otočila jsem se za sebe. Nikoho jsem tam neviděla. Prudce jsem si oddychla a otočila se zase zpátky. Málem jsem vyjekla hrůzou. Ten chlap zase stál pár metrů ode mě. Kdo to sakra je?? Konečně vykročil vpřed jistým krokem. Když jsem se vzpamatovala, začala jsem dávat koni pokyny, aby couval. Ani jsem ho nemusela tolik vybízet jako obvykle. Pak jsem už neroztřesenýma rukama vytáhla další šíp z toulce a zamířila na muže. Trochu se zarazil. Asi nečekal tolik odvahy. Však taky na scéně žádná nebyla. Byl to jen záchranný instinkt. Když se osoba zase začala hýbat, zaklela jsem si sama pro sebe tiše.
"Stůj sakra!!"zvolala jsem zoufale
Nic neřekl, jen se mi zdálo, že ještě více zrychlil krok.
"Co mi chceš??"pořád jsem s koněm couvala
"Narušili jste moje království. Lovíš v zakázaném úseku, chlapče"řekl výhružně
Super!! On neví, že jsem holka.
"Tak já odjedu, jestli chceš"navrhla jsem
"Lidem jako jsi ty, nevěřím. Kdybys byl žena, možná bych přistoupil na tvou nabídku. Teď tě ale zničím"skočil po mně
Nevěděla jsem, že se dá skákat takhle vysoko. Bylo to až neuvěřitelné. Chtěl mě asi sejmout z koně. Já jsem byla trochu rychlejší a hbitě jsem sesedla a skutálela se do lesní trávy. Hned jsem se zase zvedla a plácla Astrála na zadek se slovy: "Utíkej honem domu". Pak jsem se zase věnovala muži.
"Neztěžuj si to, hochu"mírnil mě
"A co když nejsem kluk, ale holka??"vychrlila jsem na něj
"Co tím myslíš??"zarazil se
"No já jsem holka"přiznala jsem se
"A to ti jako mám věřit??"zasmál se posměšně
"Klidně ti to ukážu"narovnala jsem se
"Ježíš ne"zděsil se ještě víc
"Neboj, nebudu se svlíkat"ujistila jsem ho a začala si sundávat čepici
Smotané hnědé vlasy mi pozvolna spadly na ramena a pak i na zadek. Zastihl mě příjemný vítr, který mi mé vlasy více rozevlál. Vypadaly skoro jako prapor. Pak se mi nadzvedla i kratší ofina po ramena a zvolna mi spadla do modrých očí. Pořád mě neopouštěl strach ze smrti. Co bude dělat teď, když ví, kdo jsem. Bude takový zbabělec a zabije mě?? Jestli má alespoň trochu citu, neměl by se tak zachovat.
"Odejdu a už se zde neukážu"řekla jsem
"Nevím"zaváhal muž a přešlapoval z nohy na nohu jako předtím
Silně jsem pískla na prsty a v tu ránu za mými zády stál Astrál. Byla jsem rozhodnutá odjet dřív, než se vzpamatuje. Pod kápí mu byly vidět rty od sebe oddělené. Asi údivem.
"A zavři tu pusu, nebo ti do ní vletí moucha"usmála jsem se
Muž se narovnal konečně z bojovné pozice do normální. Byl docela vysoký, pomyslela jsem si.
"Nepotkávám tu lidi každý den"řekl"zvláště ne dívky"dodal
"Vím"kývla jsem"Ale už sem nepáchnu, jestli ti tu tolik narušuji ten tvůj klid"usekla jsem
"Já…"zasekl se"Běž. Zmiz, rychle!!"rozmyslel se rychle
"Sbohem"otočila jsem koně a odcválala s ním pryč
Zvláštní muž. Ale podle hlasu to vypadalo na kluka o něco málo staršího, než jsem byla já. Proč mě vlastně chtěl zabít?? Pravidlo jsem sice porušila, ale že se jej trestá smrtí, to jsem netušila ani omylem. A co tam vlastně dělal?? Ani stráž vesnice tam nesmí vstoupit, i kdyby jich bylo tucet. Snažila jsem se soustředit na cestu zpět. V ruce jsem držela luk. Na chvíli jsem pustila otěže, abych si ho mohla dát na záda. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zdálo se mi, že jsem po levé straně zahlédla černou skvrnu, jak se mihla mezi stromy. Zastavila jsem koně a popojela trochu zpět, ale nic jsem neviděla. Třeba se mi to jen zdálo, kdoví. Cítila jsem se úplně v bezpečí, když jsem vyjela na známou louku. Brala jsem to tryskem z kopce rovnou do vrat vesnice. Málem jsem přejela starého lakomého starostu, který se mi čirou náhodou vpletl do cesty. Všichni na mě zírali a já se cítila trochu nesvá. Ale proč tak koukají?? No jo, já vlastně nemám na hlavě tu čepici, takže mi vlasy vlají jako prapor. Vjela jsem do dvora, kde naštěstí nikdo nebyl. Valila jsem do stáje odsedlat koně a pak se vydala do pokoje. Dnes mě čeká jarní slavnost…

Echo van Lynn 1díl

3. května 2009 v 8:43 | MiHaRu
Echo van Lynn
1. kapitola - Babička vypráví

Píše se rok 1666. Ďábelský rok. A v něm to všechno začalo. Mé jméno je Echo van Lynn. Zvláštní jméno že?? Takové mi dala nebožka matka. Ano, zůstala jsem úplně sama s otcem a dvěma sestrami. Maminka mi umřela před šesti roky na záhadnou chorobu. Nikdo dodnes neví, co to bylo, ale noc co noc křičela bolestí. Mívala jsem z toho noční můry a mé sestry se mi jen hloupě vysmívaly. Bylo jim úplně jedno, že maminka umírá. Dodnes jsem jim to neodpustila. Ale čas běží dál, takže teď ke mně. Je mi 16 let. Mám světle hnědé, po zadek dlouhé vlasy, oči modré, jako voda, tvář (podle kluků z vesnice) jako anděl a postavu štíhlou a vysokou tak akorát. Bydlím na malé vesničce jménem Kytice. Nazvali ji lidé podle luk, v létě plných květů, barevných, vonný a rozmanitých. Zvláštní to kraj. Mé sestry se jmenují Amber a Carmen. Amber má černé vlasy po otci, dlouhé po lopatky, oči jako dva šedivé bouřkové mračna. Je celkem atraktivní a kluci z vesnice se za ní otáčejí. Však toho taky pěkně zneužívá. Každou chvíli jí vidím s jiným hochem. Chudák ten, kdo se nechal lapit do její pasti. Má v hlavě jen sama sebe. Všechno by hned chtěla a nakonec to z chudáka tatínka vymámí. Carmen má blond vlasy, dlouhé po lopatky jako Amber, oči jako jarní tráva, postavu též pěknou a vyvinutou. Každá holka jí závidí její krásu krom mě. Též za ní běhá spousta hochů a pěkně se dvoří. Carmen ale nechce nikoho jen peníze a drahokamy. Amber je alespoň s někým koho má na chvíli ráda. A co já?? Já nikoho nemám, i když jsem stejně půvabná jako mé sestry. Nikdy bych si nemohla vzít kluka, se kterým spala moje sestra. Dnes jsem se ale vydala na ne moc dalekou cestu k jedné místní bábě kořenkářce. Scházela se k ní celá ves, hlavně mladí lidé, aby si vyslechli její povídky, báje a pověsti místní krajiny, která nikdy neodhalí svá tajemství. Bylo jaro a květy třešní pomalu růžověly. Cestou tam mě doprovázely vítr a malé plátky kvítků, co pomalu opadávaly ze stromů. Byl to duben. Dívky se scházely se svými milenci a společně se vydávali ruku v ruce na květinovou louku, kde každý pátek seděla babička a vyprávěla své napínavé příběhy. Šla jsem trochu později, ale přesto jsem tam dorazila jako první. Babiččina vrásčitá tvář se napnula do okouzlujícího úsměvu a podávala mi třešňový květ. Sedla jsem si k ní do mateřídoušek a nechala se ovát teplým větrem a třešňovými květy stromů. Moje vlasy vlály po směru, kterým vítr plul. Horko zrovna nebylo, ale příjemné to bylo v tom nekonečně dlouhém čekání na ostatní, než sem přijdou, aby mohla babička vyprávět. Najednou mě babička vzala za ruku a já jí pohlédla do těch jejích malých hnědých očí. Pak pravila.
"Na co myslíš, děvenko??"zeptala se zvědavě
"Přemýšlím, co zpívají stromy za své písně každé jaro, když se jimi prožene lehký jarní vítr, jenž všechno probudí ze zimního spánku"odpověděla jsem jí
"To ti milá Echo nepovím. To zůstane jen jejich tajemstvím"usmála se stařenka
"Vím, babičko, ale raději mi pověz, co dnes budeš vyprávět??"zajímala jsem se
"Jaro se probouzí a jeden příběh zůstal dlouho zapomenut"mluvila záhadně
"Říkej babičko, honem"naléhala jsem
"Chlapci a děvčata už sem kráčí. Počkej chvíli a řeknu ti napínavý příběh"usmála se
Koukla jsem se dolů z kopce a zahlédla dlouhý zástup lidí, jak vycházejí, někteří vybíhají z vesnice dřevěnou bránou a z dálky mávají na babičku. Většina malých dětí výskala radostí, že už tam sedí a od rána zde hlídkují, jestli zde nebude dříve. Babička nám totiž vypráví jen každý pátek. Děti i rodiče to tady pak denně nenápadně obcházejí a nakukují za vrata na rozkvetlou louku. Nikdy krom pátku kolem šesté večer zde babičku však nepotkají. Nikdo neví, kde bydlí ani kde ji hledat. Sama vždy přijde a ví toho o místním kraji nesmírně mnoho. Vím jen to, že se zde narodila. Nikdo nezná její jméno ani původ. Je to pro nás prostě babička.
"Babička!!"křičely jednohlasně děti
"Tu máte, děti"podávala jim jablka stařenka
Děti se přívětivě usmály a jablka s velkými návaly díku přijali. Zanedlouho dorazili i rodiče a rozpačitě babičce domlouvali, že si nemá dělat takovou škodu. Poté dorazili páry chlapců s děvčaty. Holky měly ve vlasech stejně, jako já jabloňové květy, akorát, že já měla ve vlasech třešňové květy. Všude to krásně vonělo nektarem a nasládlou vůní kytek. Všichni tiše usedli do kruhu a upírali svůj zrak na stařenku, která přebírala poslední bylinky. Pak pozvedla zrak a na všechny se usmála.
"Co nám budeš dnes vyprávět, babičko"zeptala se jedna malá dívenka
"Tady Echo mi připomněla jednu docela zvláštní a trochu strašidelnou historku"usmála se
"Honem, vyprávěj"pobízel babičku dav
Tak dobrá tedy"začala"Znáte všichni Kyliin, že. Váže se k němu jedna povídka. Kdysi zde žila dcera velkého kupce Kyla a chodívala sem na louku trhat květiny. Byla to nejkrásnější dívka v okolí. Jednoho dne, jako je ten dnešní měly dívky vypustit své šátky na nejvyšším kopci poblíž vesnice. Jestli tu tradici neznáte, tak vám ji připomenu. Jednomu určenému chlapci a přidělí starosta červený šátek a má ho uvázat dané dívce nenápadně kolem pasu. Zbytek hochů dostane bílé šátečky a mají za úkol to samé. Dívky však neví, kdo červený šátek skrývá a tak se většinou klukům vyhýbají. Jednomu klukovi se však podařilo nenápadně obvázat rudý šátek Kyle kolem pasu. Když se rudý šátek uváže dané dívce, zbytek šátků se rozdá a dívky se vydávají sem na kopec. Když je vítr nejprudší pouští se nejprve rudý šátek a za ním pak obyčejné bílé. Kdo je pak schopen najít a do týdne donést rudý šátek určené dívce, stává se jejím chotěm. Ten dívčin šátek, který přeletí za louku, se do roka vdá. Kyla měla tu čest a pouštěla jako první. Její šátek poslušně následovaly ty bílé. Pak ale jakoby někdo vítr začaroval a bílé šátky spadly zpět na louku. Jen ten rudý stále třepotavě létal nad temným lesem, kde zahynula při neznámé nehodě její matka. Zachytil se až na staré věžičce zapomenutého a prý prokletého hradu. Dívky litovaly Kylu, protože se říká, že z hradu se ozývají vždy podivné zvuky a věž odbíjí vždy jen půlnoc. Uběhlo několik dní a Kyle nikdo šátek nenesl. Nikdo z chlapců nebyl tak odvážný, aby tam šel sám. Když posledního dne Kyla seděla zde na louce a trhala mateřídoušky, na kraji toho Zakázaného lesa se objevil chlapec. Byl celý bledý, jako by v něm sídlila smrt a oči modro šedé. V ruce svíral rudý šátek, ale víc jak na okraj louky se neodvážil. Kyla k němu přistoupila a s úsměvem šátek přijala. On však zmizel hned, co jí šátek předal. Dlouhé týdny zde prochodila a vyhlížela toho neznámého, dokud jednoho dne sama nezmizela. Poslední, kdo ji zahlédl, byla jedna malá dívenka. Prý uplakaně běhala lesem a volala nějaké jméno. Prý Egan se jmenoval ten kluk, co donesl Kyle šátek. Všichni si to vyložili jako nešťastnou lásku. Kylu našli až dva odvážní chlapci v lese mrtvou. Její tělo bylo neporušené, takže to přiřadili k uhození bleskem. Byla to velká pohroma a všem zakázali do lesa chodit. Sedláci a farmáři pak pročesali celý les, ale nenašli ani živáčka. A ztracený hrad s věží jakbysmet. A tento zákaz platí dodnes. Na Kyliinu památku po ní pojmenovali tento les"ukončila své vyprávění a ukázala na les za sebe
"To byl ale příběh!!"křičely děti
"Ano, to byl. Řekni nám ještě něco"dychtila jsem
"Ehm, ehm"odkašlala si výrazně babička
Nechápala jsem, co tím chtěla naznačit. Když pak naznačila část kolem pasu, zamrazilo mě. Koukla jsem se na dívky za sebe a ty koukaly stejně překvapeně jako já. Pomalu jsem sesunula svůj zrak ke svému pasu, na kterém byl na dvakrát obvázaný rudý šátek. Zakončený byl krásnou úhlednou mašlí. Tiše jsem zaklela a pak se zeptala, kdo to byl. Nikdo se neozýval. Bylo mi to jasné. Nesmí se prozradit, jinak by tradice začala znovu od začátku.
"Ale no tak, trochu úsměvu. Máš to jednou za život"šťouchla do mě babička
"No jo, ale co mám jako teď dělat??"zeptala jsem se zoufale
"Teď vedeš obřad ty. Jedině ty rozhodneš, kdy se šátky vypustí"řekla babička
"Jo já vím"sklonila jsem hlavu a sundala si svůj šátek z pasu
"Tak kdy bude slavnost provedena??"zeptala se naštvaně jedna dívčina
Evidentně chtěla dostat rudý šátek ona. Ráda bych si to s ní vyměnila, ale tradice jsou tradice, to víte no.
"Zítra k večeru, kdy sebe září rudou barvou. V tu chvíli se zde sejdeme"pronesla jsem
"Dobrá"odpověděly jednohlasně dívky a společně se svými hochy odcházely domu
Všichni se uctivě rozloučili s babičkou a pozvali ji na Jarní slavnost. Babička slušně přijala a pak se všichni odporoučeli, jen já tam pořád seděla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč já?? To jsem letos asi padla starostovi do oka. Pořád se po mě tak nějak divně kouká a já mám strach, že právě on mi přinese ten rudý šátek z velké dálky. Je to člověk velmi lakomý a chtivý, ale pro tuhle vesnici hodně udělal. Všichni jsme mu za to také vděční. Nakonec jsem se i já zvedla, objala babičku a odešla domu. Slunce už zapadalo a jeho krvavá záře mě zaplavovala. Dnes bude snad klidná noc. Dnes bude úplněk…

1 díl - Nepříjemný den!

2. května 2009 v 22:51 | MiHaRu
Crrrrrr..........."ÁÁÁ ! zakřičela jsem když zazvonil budík. Sakra, proč musím vztávat tak BRZO! mě to jednou zabije! Vstala jsem a rozespalím pohledem jsem se podívala do zrcadla, " ÁÁ sakra já vypadám jak největší zombík na celým světě! No ale asi vás nezajímá jak vypadám po ránu co?! tak vám řeknu jak vypadám většinou normálně. Takže jmenuji se Katka a je mi 13 let mám asi po ramena kaštanově hnědé vlasy a zelenohnědý oči, jo a ještě jednu důležitou připomínku"JSEM PŘI TĚLĚ!" asi si říkáte jak musím být hnusná ale moji kámoši mi říkaj že kdybych zhubla byla bych "KOČKA" no já bych si tolik nevěřila ale budiž. Mám ještě 2 povedený bráchy, strašně mi lezou na nervy a to jsou oba starší! První se jmenuje Honza, je to typickej "ŠAMPONEK" má blond vlasy a modný oči a je to strašná drbna, druhej se jmenuje Alex musím říct že se ke mě chová líp něž Honza.. ale dost blbích připomínek! Alex má zelenomodný oči a hnědoblonďaté vlasy. Honzovy je 14 a Alexovy taky akorát že je o 5 minut maldší než Honza a porotsi Honza vyskakuje. Ale zpět do kruté reality. Jak jsem dokonala ranní hygienu, šla jsem se rychle oblíct a když jsem si brala batoh tak ke mě do pokoje vtrhl brácha a říká:" DĚLÉÉJ Katko nebo ti udělám něco hroznýho! A co by podle tebe mělo být horšího než mi vtrhnout ráno do pokoje Peroxide! Ještě uvidíš..! Hoď se do pohody brácha a běž už pryč! Uvidíš po škole..! a odešel. Myslela jsem si že už nikdy neodejde. Sešla jsem po schodech do kuchyně naházela jsem do sebe rohlík s máslem a pádila do školy. Ve škole jsem nebyla moc oblíbená protože jsem byla při těle jak jsem už zmiňovala. Ale co aspoň mám klid! řekla jsem si a šla jsem si sednout vedle magorskýho spolužáka protože učitelka rozesazovala. Švihla jsem batohem na stůl a šla na holčičí záchod, tam se totiž uklidním abych tomu svojemu sousedovy nic neudělala. Když jsem se vrátila do třídy uviděla jsem New kluka ve třídě, asi jsem si ho nevšimla když jsem šla do třídy poprvé, musím uznat byl hezkej. Sedla jsem si do lavice a musela jsem poslouchat ty spolusedícího ptákoviny. Celej den proběhl nějak yrchle byla jsem ráda že budu mít volnou hodinu čili odpolední vyučko. Šíleně jsem se na něho těšila až do té chvíle když jsem zjistila že ten New kluk má mít se mnou volnou hoď ku, a protože jsem tu volnou hodinu měla jenom já tak jsem si říkala co se ais bude dít. Když zazvonilo tak jsem šla do šatny si pro věci že bych mohla jít ven na lavičku, když v tom na mě zavolal ten kluk:" Hééj počkééj... já jsem se zastavila a čekala jsem až se on dobelhá. Co pořebuješ? No.. já.. jmenuju se Tom a hledám někoho rozumnýho kdo by mě provedl po škole. Aha.. a porč tě neprovedla nějaká z těch holek co se kolem tebe furt točili? No víš ony nejsou normáln a kdybych s něma šel asi by mě zavraždili těma jejichma kecama. Aha... hm.. klidně tě provedu ale si si jistý tím že já jsem normální? No nevím ale vypadáš na to. Tak jo jenom počkej.. Jasně.. Tak pojď. Prošli jsme celou školu všechno jsem mu o ní řekla. Když jsme došli zpátky k šatnám tak řekl:" Jo..! Co?? Jo jsme si jstý že si normální! Aha no dík.. když si to myslíš. Usmála jsem se a šla jsem se obléct s tím že půjdu domů, byla jsem v půly cesty domů a najednou mě někdo silně chytl za ruku. Otočila jsem se a stál tam Honza. Heléé co děláš Peroxide! Říkal jsem ti že ti udělám něco hroznýho. Hahaha.. a co mi chceš jako dělat nechat mě znásilnit nebo co?? Jé jak si to uhodla?! Coo.. řekni že si děláš srandu! Ne nedělám! A proč jako to ti toli vadím že mi furt ubližuješ?! Ne vůbec ale.... No dořekni to! Na to zapomeň! násilím mi sundal batoh. Začala jsem řvát a bránit se ale nikdo nikde nebyl. Začal mě zuřivě líbat a potom se to stalo! Všechno se to seběhlo tak rychle a já jsem si ani neuvědomila že ležím na trávě celá ubrečená a nademnou stojí Tom a něco říká nevnímala jsem co. Chtěla jsem se postavit ale nešlo mi to, Tom se najednou rozkejval a pomohl mi na nohy. Jak jsem vstala tak jsem se an něho podívala a rozbrečela jsem se. Ale co jsem nečekala vůbec bylo že mě obejme a bude mě litovat. " Už nebreč a řekni mi co se stalo" Podívala jsem se na něho překvapeně a začala jsem:" No... víš .. já nevím jestli bych se ti s tím měla svěřit. A proč? Ty se mě bojíš nebo co? Ne nebojím.. jenom.. no tak jo řeknu ti to ale prosímtě nikomu to neříkej! Přísahám! Šla jsem ze školy a tady přesně tady me můj straší brácha... " Co ti udělal? On.. on.. on mě.. znásilnil! a hned jsem ho zas eobjala prootže jsem se v jeho blýzkosti cítila v bezpečí. On mě pohladil po vlasech a utěšoval mě. Já jsem se od něho odtrhla a uvědomila jsem si co to vlastně dělám?? Proč se mu svěřuju?? Já.. už musím jít, řekla jsem roztřepaným hlasem a odešla jsem. Domů jsem se vplížila velmi potichu a snažila jsem se vyhíbat pokoji Honzy. Ale bouhžel nepodařilo se mi to. Jak jsem se plížila kolem Honzoveho pokoje se najendou rozletěli dveře a stál tam Honza. Já jsem se lekla a utíkala do mojeho pokoje, on utíkal za mnou ale já jsem zavřela a zamčela dveře. Sesunula jsem se u dveří k zemi a začala jsem brečet, byla jsem tak vyčerpaná že jsem u těch dveří usnula. Ráno jsem zažila další šok!






Mám pokračovat nebo ne???


**Pokus o povídku :D**

2. května 2009 v 22:01 | MiHaRu
Čau chtěla bych napsat nějakou povídku a ještě jsem žádnou nepsala takže když ty povídky který tu budou se vám nebudou líbit tak se budu snažit o lepší :)