tak trochu bez života.
Přemýšlíš proč sem vůbec vlezs.
Trápila tě samota?
Jen pár hostů je veselých,
tak s jednou z nich teď tančíš.
Zmizela však jak jarní sníh
a ty náhle zjistíš...
a podle přesně danejch kroků,
točí se ve víru
přes stovku prokousnutejch krků.
Tančící hosté víří prach,
máš pocit, že jdou k tobě.
Kdo by v tu chvíli neměl strach?!?
Nálada jako v hrobě.
I mladá dívka rozesmátá,
co s tebou prve tančila,
teď stojí jako bez života,
vlasy jí spadly do čela.....
a podle přesně danejch kroků,
točíš se ve víru
a krev ti stéká z krku.
vyhasly, jako led chladí,
a její srdce stalo se kamenem,
smrtčina kosa ji hladí.
Vychladlé tělo mladinké děvy
uprostřed parku leží,
nikdo ji nehledá, nikdo nic neví,
havran ji na stromě střeží.
Náhle se pohnula, vykřikla do noci,
vstala a dotkla se stromu,
sama už věděla, že není ji pomoci,
víckrát se nevrátí domů.
Tu havran zakrákal, vylétl vzhůru,
pak měsíc zatemnil mrak,
někdo z ní udělal krvavou stvůru,
touhou se jí zbystřil zrak.

Upírka mladinká tančila nocí,
můry ji nad hlavou vábily,
opojená svou novou mocí,
nemyslí na ty, co ji zabili.
Už nebaví mě tahle ta nora.
Už nebaví mě schovávat se v temnotě,
Chci zase chodit po tomhle tom světě.
Má touha je prokletí,
Však já jí nemohu odolat.
Hnán chutí po teplém moku,
Teplém, rudém a krvavém trochu.
To krev je ten mok,
Bez kterého žít už nemohu.
Vypiju tebe i každého pobudu.
Jsem vděčný za každý lok.
Však krev je pouze strava má,
Nikoliv však jediná.
Jím také to co člověk jiný,
Až na česnek - ten mi vadí.
Život upíra nekonečný je,
Pokud zrovna srdce tvé,
Kůl ocelový neprotne…

Moc pěkný básničky, ta první a druhá jsou nejlepší...