Vzal mě kolem ramen a procházeli jsme se po zámku. Viděla jsem balkón a tak jsem zamířila na něj. Misaki mě zezadu objal a špitl mi do ucha: "Miluji tě." "Já tebe taky." Špitla jsem. Tahle chvilka byla hodně romantická. Misaki někam šel a já jsem se opřela o zábradlí. Misaki donesl deku a zabalil nás do ní. Sedli jsme si a koukali na okolí. Když začínalo rozednívat tak jsme šli dovnitř. Sedli jsme si ke krbu a byli rádi. Byli jsme rádi, za to že jsme spolu. Kdybychom byli ve Volturi tak by se tohle nikdy nestalo. Nikdy by jsme se neměli rádi. On mě určitě, ale já ho asi ne. "Lásko, nad čím přemýšlíš?" "Nad tím, že kdybychom nešli sem tam se nikdy nedáme dohromady." "No vidíš na tím jsem nepřemýšlel." Objal a dal mi pusu do vlasů. Za námi došli i Jacob s Miharu. Sedli vedle nás na pohovku a já se Miharu zeptala: "Není ti nic?" "Proč?" "Si taková jiná, divná." "Mě jenom bolí břicho, to bude dobrý." "Nechceš zajít k doktorovi?" "Ve dne? Si se zbláznila." "Tak ho zavoláme sem. Nic na tom není." Řekl Misaki a posadil si mě na klín. "Tam mu zavolejte já jdu do pokoje." Všichni jsme kývli a Jacob zavolal toho doktora. Já jsem si na tu pohovku lehla a Jacob si sedl do křesla. Misaki seděl a já měla hlavu v jeho klíně. "Misaki, mohl bys mi donést vodu?" "Pro tebe všechno lásko." Zvedl se a šel. "Jacobe, nevíš co s ní může být?" "S kým?" zeptal se mě. "S Miharu." "Nevím, ale to bude dobrý. To divadlo co jsi tady předvedla s Misakim, to bylo hrané nebo doopravdy?" "Doopravdy, my spolu chodíme." Misaki došel a podal mi tu vodu. "Děkuju.." věnovala jsem mu letmý polib na rty. Někdo zazvonil a Paul šel otevřít. Jacob odvedl doktora za Miharu. Po 30 minutách doktor odešel a Miharu si sedla za námi. "Co je s tebou?" zeptal se Jacob a my vyčkávali co řekne. "Já, já…já čekám miminko.." koukla na něj a my na ni vykulili oči. "Se mnou?" Kývla a on ji láskyplně objal. "A jak dlouho?" "Asi od té doby co jsme byli v Volturi." "To je, ale dlouho." Řekl Misaki a dodal: "To ti přeji.." usmál se na ni a ona řekla: "Já vám taky, ale né hned." Nepochopila jsem to a Misaki mi špitl do ucha: "Rozuměla jsi tomu?" "Ne.." špitla jsem mu také do ucha. "Že nám přeje, aby i my jsme měli dítě." Dal mi ruku na bříško. Usmála jsem na něj a on si mě posadil na klín. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno, koukali jsme na Miharu a Jacoba. Já jsem se po hodině zvedla a řekla: "Já si jdu číst, pá později." Kývli s Misaki šel se mnou. Sedla jsem si do křesla a četla knihu. Začetla jsem se do ní tak, že jsem si neuvědomila, že mě Misaki přenesl na postel. Usmála jsem se na něj a on mě zakryl dekou a taky si četl. Né historii zámku ve Volturi, ale tohoto. Zase jsem se do té knihy začetla a pomalu u ní usínala. Odložila jsem knížku na noční stolek a vysvlékla si věci. Misaki mě pozoroval a já si lehla zpátky do postele. Misaki mě ihned objal a dával mi pusinky na krk. Otočila jsem se k němu a špitla: "Misaki, nech to na večer, kdy ostatní půjdou na lov." "A co když půjdeme i my?" "Já nikam nepůjdu mě se nikam nechce." Usmál se na mě a přitáhl si mě k sobě. Usnuli jsme a vzbudili se až další den ráno. To bych ráda, věděla co na nás ten den přichystá.

Moc hezká povídka