Probudí mě chlad. Otevřu oči a všimnu si, že všude kolem je tma. Akorát malé okénko a tím jde do místnosti světlo. Slyšela jsem vedle sebe pohyb. "Misaki?" špitla jsem do ticha. "Kde jsi?" také špitl. "Vedle tebe.." vzal mě za ruku, měli jsme je svázané za zády. Seděli jsme k sobě zády. Zrovna vycházelo slunce. Začala jsem skuhrat. Misaki se začal pohupovat ke stínu. Táhl mě sebou.Byli jsme skrčení v rohu místnosti. "Jsi v pořádku?" "Trochu.." šeptla jsem bolelo mě v krku. "Nic neříkej.." kývla jsem a on nějak začal rozvazovat to lano. Jakmile ho rozvázal tak mě objal a nechtěl pustit. "Misaki, ty mě udusíš." "Promiň, ale musíme vymyslet jak se odtud dostat." Špitl a posadil si mě na klín. "Je ti zima?" kývla jsem, neměla jsem sílu mluvit. "Zavolej tvoji sestru…ta by tě měla slyšet, jste spojené." Kývla jsem a špitla: "Miharu, pomoz mi.." a víc už sem ze sebe nevydala ani hlásku. Pohladil mě po zádech a já si opřela hlavu o jeho hrudník. Během chvíli jsem slyšela lezení po zdi. Asi už byla tady. "Je tu..asi.." špitla jsem mu do ucha. Rozletěli se dveře a v nich stála ségra, Jacob a Paul. Jakmile si nás všiml, pomohli nám pryč. Jacob mě vzal do náruče, neměla jsem sílu ani jít. Jakmile jsme dorazili do zámku tak mě dali do postele a Misaki si lehl vedle mě. Společně jsme usnuli, ostatní šli dolů. Sedla jsem si a sundala ze sebe oblečení. V něm se mi spí špatně. Lehla jsem si zpátky a Misaki mě objal. V jeho obětí jsem usnula ihned. K večeru mě probudil šepot. Protřela jsem si oči a Misaki řekl: "Lež zlato." "Kam jdeš?" "Na lov, donesu ti jídlo." Kývla jsem hlavou a hlavu zabořila do polštáře. Později mě někdo vzbudil. "Lásko vstávej.." "Mě se nechce, jsem unavená." Zase jsem zabořila hlavu do polštáře a on mi řekl: "Máš tady jídlo." "Kde?" rychle jsem vylezla z postele a před ní se krčil mladík, bylo mu asi tak 15. Vzala jsem ho za paže a posadila na postel. On na mě nevinně koukl, všimla jsem si že má modré oči. Nemám ráda osoby co mají modré oči. Obkročmo jsem si na něj sedla a on se na mě koukl, koukl na celou moji postavu. "Co budete dělat?" zeptal se nesměle. "Neboj se brouku, bude se ti to líbit. Slibuji.." vzala jsem jeho obličej do dlaní. Uvelebila jsem se na něm a začala ho líbat na krku. Koutek oka jsem se koukla na Misakiho. Veřím, že tomu mladíkovi záviděl to, že na něm sedí a hraji si s ním. Vyjeli mi zuby a tak jsem se do něj zakousla. Jeho krev byla neodolatelná, kdyby mi ovšem nezaryl nehty do zad. Víc jsem se do něj zakousla a jakmile mu slábl stisk těch nehtů tak jsem přestávala. Jakmile bylo hotovo, odsedla jsem si z něj a jeho tělo spadlo na zem. Misaki mě objal a zeptal se: "Stačí?" slízl mi zbytek krve a špitl: "On se měl.." "Proč?" "Hrála sis s ním." "Chceš, abych si hrála i s tebou?" "Proč ne, ale nesmíš mě pokousat!" "Neboj se.." "Tohle jsi řekla i jemu." Ukázal na toho kluka a já něj smutně koukla a zeptala se ho: "Nechtěl bys ho odnést? Půjdu se zatím vysprchovat." "Fajn, budu na tebe čekat." Políbil mě a šel i s tělem pryč.
