close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Miharu and Keiko 2

23. dubna 2009 v 22:03 | MiHaRu

Lehla sem si do postele a četla knížku. Misaki se mě zeptal: "To tě hodně baví číst, že mám pravdu?" "Jo, už od dětství." Misaki tu s námi není dlouho. Moc dobře nás nezná, teprve nás poznává. Je s námi teprve 2 roky. My tři čili já, Miharu a Jacob sme spolu 100 let. Jacob je o 10 let starší než my. Nejprve pokousal Miharu a ta potom mě. Do tohoto zámku sme se dostali jednou v noci. Něco nás sem táhlo a Jacob nám vše vysvětlil. Táhli jsme za stejný provaz do doby než Jacob pokousal Misakiho. Já a Miharu sme chodili spolu a lovili oběti. Oni zůstali v zámku a čekali na nás. Lehl si vedle mě a zeptal se: "Můžu se podívat?" "Jasně." Kývla sem a on si tu knížku půjčil. "Tohle jsem četl. Je to nuda, ale nebudu tě od toho odpuzovat." Podezřele sem na něj koukla a zeptala se ho: "Ty taky čteš?" "Sem tam. Proč?" "Mno, že sem tě nikdy neviděla číst, tady v zámku." "Já čtu když vy jdete na lov. Čtu si v podzemí. Většinou historii zámku a okolí." "Tak proto mi ta kniha tam chybí. Ona je tlustá jako bible a já se na ni ještě nedostala." "Nevadí ti to, že sem si ji půjčil?" "Ne, ale když si něco půjčíš z knihovničky tak mi to příště prosím řekni." Usmála sem se na něj. Vrátil mi tu knihu a zeptal se: "Jak dlouho tu už jste?" "Já a Miharu 100 let a Jacob 110." "Tak to tu jste dost dlouho na to, aby jste se poznali." "Mno mi se taky moc neznáme. Třeba já neznám vůbec Jacoba, ale Miharu znám, protože jsme spolu vyrůstali odmala. A ani po tom netoužím ho poznat." "Až ti bude líp, co bys řekla kdybychom šli spolu, my dva na lov." "Mno proč ne." Řekla sem a lehla si pod deku. Miharu zaklepala na dveře a řekla: "Ségra, pohni útočí na nás!" "Kdo?" řekli jsme zároveň . "Vlci, pohni!" koukla sem na Misakiho a ten na mě. Utíkali jsme do podzemí, pro zbraně. Jelikož byl večer tak jsme nepozorovaně vyběhli ven ze zámku. Vlci byli u vchodu do zámku, ale zahradu čili les nechali bez hlídek. Běželi jsme, ale já slyšela rychlé kroky. Zastavila sem se a ostatní také. Zeptali se: "Co se děje?" "Běží za námi. Chtějí bojovat, né utíkat." "Jak si můžeš být tak jistá?" zeptal se Jacob a Misaki se mě zastal: "Já jí věřím." A Miharu přikývla. Jacob teda řekl, kde kdo bude. Já byla jako první na ráně a za mnou byla Miharu. Za ní Jacob a poslední Misaki. Kolem běžel vlk, ale mě si ani nevšiml. Koukla sem kolem sebe, všude něco a Miharu napadal vlk. Pomohla sem jí. Miharu se mě zeptala: "Jak to, že tobě nic neudělal?" "Já nevím, budeme bojovat a vyřešíme to pozd..Au.." vlk mě kousl do ruky. Upustila sem z ní meč a sedla si na zem. Jacob zavolal na Misakiho at mě odvede. "Kam?" "Zpátky do zámku a dávej pozor!" řekl a bojovali, Miharu s Jacobem proti vlkům. Vzal mě do náruče a běžel zpátky do zámku. Položil mě ke krbu a starostlivě se zeptal: "Je všechno v pohodě?" "Bolí mě ta ruka." Vzal ji opatrně do svých. Donesl lékarničku a ošetřil mi tu ruku. Ležela sem na pohovce a špitla: "To bolí.." "To veřím. Lež." Kývla sem a lehla si na bok. On mi donesl deku a přikryl mě s ní. Kývla sem a pomalu zavírala oči. Slyšela sem bouchání na dveře. "Vstávej musíme jít." Šeptal mi někdo do ucha a já kývla. Pomalu otevřela oči a šla za ním. Vzal mě za ruku, abych pohnula. Běželi jsme na místo kde jsme se rozdělili s Jacobem a Miharu. Čekali tam na nás. Poběžíme do našeho druhého hradu." "A kde to je?" zeptali jsme se s Misakim zároveň. "V Paříži." "To máme ještě kus cesty." "To máme, ale nebojte všechny věci co máme tady máme i tam. O zámek se tam stará jeden upír, jmenuje se Paul." "Aha..Jdeme?" zeptala se Miharu. Kývla sem a běžela za nimi.-V Paříži- U jedno zámku Jacob řekl: "Sme tu." Otevřel lemovanou bránu a my šli za ním. Otevřel celkem mladý a hezký mladík. Usmála sem se na něj a on na mě také. "Takže vítám vás tady. Tenhle zámek se jmenuje Sortea a stojí tu už 600 let. Já jsem Paul a hlídám vám tenhle zámek. Jacob mě o to požádal a já mu na to kývnul." Koukala sem na něj a Miharu si mě vzala kousek stranou a zeptala se mě: "Líbí se ti?" "Není špatnej." "Všimla sis jak se na tebe Misaki dívá?" "Ne, jak?" "Zamilovaně." Koukla sem na zem a zeptala se: "To myslíš vážně?" kývla a šli jsme zpátky. Ukázal nám celý dům. Já měla hlavu pořád sklopenou. Cítila sem na sobě něčí pohled. Do někoho sem narazila a kuňkla: "Promin.." "Dobrý, na co myslíš?" zeptal se mě Misaki. Koutkem oka sem se na něj podívala a hned sem zase pohledem uhnula. Miharu mě vzala kolem ramen a šla se mnou do nějakého pokoje, "Tady máš pokoj." "Děkuju." Koukla sem se po pokoji. "To tě to tak rozhodilo?" "Já ani nevím. Musela bych si s ním promluvit, ale já se mu nedokážu povídat do očí." Řekla sem a koukla na ni. "Tak já mu řeknu, že s ním potřebuješ mluvit." Kývla sem a sedla si na postel. "Sem tady. Co potřebuješ?" koukla sem se na tu ruku a všimla si, že je to krapet víc stáhnuté. "Mohl bys mi mín stáhnou tu ruku?" "Dobře." Sedl si vedle mě a začal mi znova rozvazovat tu ruku. "Ale to není jediná co jsi chtěla, že mám pravdu." "Jo." "Takže, neboj se a řekni mi to." "Miharu mi cosi řekla." "A co?" "Prý se na mě zamilovaně koukáš." Pustil obvaz a koukl na mě. "Je to pravda?" zeptala sem se ho hned, jakmile začal zase zavazovat tu ruku. "Mno, líbíš se mi." Koukal na tu ruku a já na něj. "Jak dlouho?" "Rok." Vykulila sem na něj oči a on řekl: "Ale jak se zdá, ty máš jinej objev." "Ty myslíš Paula?" kývl a zalepil mi tu ruku. Vzala sem ho za ruku a řekla: "Nemám ho ráda a ani ho neznám. Tebe znám, vím co od tebe čekat." Koukl na mě a zeptal se: "Nepochopil sem tě. Jak to myslíš?" "Taky se mi líbíš, ale nejprve by jsme se měli poznat." Kývl a vstal. "Kam jdeš?" "Odpočni si." "Nechceš tu být se mnou? Mohli by jsme si povídat." Kývl a já si lehla. Lehl si vedle mě a povídali jsme si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama