close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Miharu and Keiko 1

23. dubna 2009 v 22:01 | MiHaRu
Tahle povídka byla už dávno nasaná akorát jsem ji ještě nezveřejnila. Přeju pěkný počteníčko:)




Já a moje dvojče Miharu sme šli na lov. Bylo nám přesně 100 let. Na svůj věk sme ještě hodně čilé. Byla noc, černá jako popel. Sotva bylo vidět na krok. Z dálky sem slyšela křupnutí větviček. Byli to vlci nebo lidé? Uvidíme. Ukázala sem směr, kterým půjdeme. Miharu šla pravou stranou a já levou. Doběhli jsme tam stejně. Na zemi ležel člověk a kousal ho vlk. Ten vlk se od toho člověka odtrhl a vrhl se na mě. Kousal mě na krku. Miharu ho ode mě odtrhla a vrhla se na něj. Zabila ho. Já ležela na zemi a ty kousance...bolely. Miharu ke mně přiběhla a odnesla mě zpátky do zámku. Zámek upravený, přesně pro naše potřeby. Položila mě v pokoji na postel. Ošetřila mi ty rány a nechala mě spát. Po těch kousancích sem byla hodně unavená. Do pokoje vešel hlavní upír, Jacob. Zeptal se Miharu: "Co se stalo?" "Vlk napadl Keiko." "To jsi tomu nemohla zabránit?" začal na ni křičet. "Nemohla, protože jestli jsi už zapomněl tak jsou vlci rychlejší než my!" vyjela sem na něj. "Dobře." Řekl a dodal: "Ty ted budeš pár dní v klidu, žádná námaha. Ještě o tebe příjdeme.." odešel a Miharu si sedla na postel. "Keiko, děkuju že ses mě zastala." "Proč bych se neměla zastávat vlastní sestry? No nic, půjdu spát. Sem hodně unavená." "Kdyby si něco potřebovala, zavolej. Budu tu hned." Dala mi pusu na čelo a odešla do svého pokoje. K večeru sem se probudila a někdo seděl vedle mě na posteli. Protřela sem si oči a on se mě zeptal: "Už je ti lépe?" "Docela jo. Mám hlad." "Jestli chceš tak si kousni." Natáhl ke mně ruku. Na posteli seděl Misaki. "Nechci.." kývla sem hlavou, že ne. Nechtěla sem ho kousnout. Natáhl tu ruku ke mně ještě blíž. "Nechci!" odsekla sem. "Jak ti to mám jinak říct?" "A co?" "Mě to nevadí! Napij se, prosím.." přitáhla sem si jeho ruku ke mně a kousla do ní. Mírně sebou škubl, ale nechal se. Koukala sem na něj. Po chvíli se začal vrtět. Po další chvíli mi tu ruku ode mě trhal násilím. "To stačí!!" odtrhl mi tu ruku tak nešikovně, že mi jednu vrazil. "Promiň, to sem nechtěl." "Dobrý.." vyčerpaně sem si lehla na bok a on se mě zeptal: "Nepotřebuješ něco?" "Ne, ale děkuju." "Není za co." Usmál se na mě a seděl tam dokud sem neusnula. Kolem 6 ranní sem se probudila, protože sem měla strašný sen. Všichni tři nade mnou stáli a Miharu seděla na posteli a utírala mi čelo. "Máš horečky." Řekla. "Nebolí tě nic?" zeptal se Jacob. "Trochu hlava, ale to bude v pohodě." Řekla sem a sedla si. "Mohli by jsme mě nechat o samotě?" všichni kývli a já vylezla z postele. Vysprchovala sem se. Jak padali kapky vody na ty kousance tak to trochu bolelo. Šla sem se podívat po zámku. Všude byly zatažené rolety. Byl den, co bych chtěla. Sedla sem si ke krbu a sledovala plamen. Někdo mi dal kolem ramen deku a já se do ní zamuchlala. Byla to Miharu. "Co tady děláš? Proč neležíš?" "Nechtělo se mi, můžu být tady?" smutně sem na ni koukla a ona si sedla za mnou. Takhle sme seděli skoro celej den. K večeru za námi došli kluci a Miharu se se mnou rozloučila. Misaki si sedl do křesla a také koukal na plamen v krbu. Lehla sem si na pohovce a zabalila se do deky. Misaki se mě zeptal: "Proč nejdeš do pokoje?" a oči neodtrhl o plamene. "Nechce se mi. Tady je teplo, v pokoji je zima." "Musíme tu mít zimu a ty to moc dobře víš." Koukl na mě. "A ty se divíš, když si zabalená do ručníku?" řekl a vzal mě do náruče. Odnesl mě do pokoje a přidal mi na topení. Zamuchlala sem se do peřiny a on se mě zeptal: "Stačí nebo ještě?" "Stačí, děkuju. Mohl bys jít? Ráda bych se oblíkla." Kývl a odešel. Já šla ke skříni a oblíkla si věci, které sem si nachystala ještě před tím než sem se šla koupat. Lehla sem si do postele a odpočívala. Vzala sem si knihu a četla si. Slyšela sem prásknout dveře a tak sem doběhla k nim. Miharu a Jacob tam stáli, čelisti od krve. Koukla sem na ně a oni na mě koukli jako kdybych měla být další obět. "Co se děje?" zeptala sem se a oni šli blíž ke mně. Já šla pomalu dozadu. Narazila sem na schodiště a Misaki šel kolem. Koukl na mě a pomohl mi na nohy. "Běž do pokoje, dojdu tam za tebou." Špitl mi do ucha. Kývla sem a šla nahoru. Miharu se rozběhla za mnou. Misaki ji shodil a Jacob ji chytil do náruče. Misaki mě chytil za ruku a společně sme odběhli do pokoje. Zamčel dveře a já si sedla na postel. Byla sem z toho celá vyklepaná. Misaki si sedl vedle mě a já se zabalila do deky. "Neboj se, to bude v pohodě." "Co to do nich vjelo?" zeptala sem se nevinně. "Nevím, ale ted budeme den tady. Dokud se neuklidní." "A co když se neuklidní?" "Tak nevím." Objal mě kolem ramen. "Neboj se, když se budeš bát tak to vycítí." Kývla sem a objala ho. "Lehni si a spi, at máš trochu energii." Kývla sem a pomalu si lehla. Vyschlo mi v krku. Misaki se na mě koukl a zeptal se: "Co se děje?" "Vyschlo mi v krku.." pořádně sem se nadechla. Přisedl si ke mně a nastavil krk. "Pij, nechci aby se někomu z nás něco stalo." Řekl a zavřel oči. Skousla sem si ret, potom sem ho kousla. Přitáhl si mě k sobě a držel mě. Ta chut krve je tak neodolatelná. Zakousla sem se pořádně. Pořádně si mě k sobě přitáhl a po chvíli mi špitl do ucha: "Přestaň prosím.." uhnula sem hlavou na bok, takže sem se opírala hlavou o jeho rameno. Objal mě a já pomalu usínala. Cítila sem, jak mě pokládá a lehá si vedle mě. Ráno sem se probudila a on mě hladil po vlasech. "Dobré ráno." "Dobré." "Jak ses vyspala?" "Hezky. Jak ty?" "Taky. Půjdu se kouknout, jestli už je to dole v pořádku." Kývla sem a pustila ho. Probudila sem se totiž tak, že sem měla opřenou hlavu o jeho hrudník, jeho nohy obmotané mými. Zabalila sem se do deky a koukala na něj. Jak stál u dveří tak se na mě usmál a odešel. Vzala sem si knížku a četla si. Dočetla sem ji a vstala z postele. Šla jsem dolů, ke krbu. Tam máme takovou větší knihovnu. Jediný kdo tady čte sem já. Baví mě to a sbírám u toho vědomosti. Uklidila sem knížku do knihovny a vzala si další. Do někoho sem narazila. Otočila sem se a byl to vlk. Co tady dělá? Chytil mě a hodil na pohovku. Ani sem nemukla. Byla sem zvyklá trpět mlčky. Napadl mě znova. Bránila sem se, přece se jen tak nedám! Jednou rukou mě chytil za obě a druhou mi otočil hlavu násilím na bok. Zakousl se do mě a já zaječela. Misaki a Jacob doběhli do obyváčku. Jacob zaútočil na vlka a Misaki mi pomohl. Jemně mi otočil hlavu na bok a já zaskuhrala. "To bude dobrý." Řekl a šel pomoct Jacobovi. Sedla sem si do křesla a vzpamatovávala se z toho šoku. "Kde je Miharu?" zeptala sem se. Ona tu jako jediná chyběla. "V podzemí." Řekl Jacob a odvlekl toho vlka do podzemí. Misaki si čupl ke křeslu a zeptal se: "Nepotřebuješ něco?" "Mohl bys mi pomoct do pokoje?" myšlenkami sem byla jinde. "Tak pojď." Vzal mě za ruce a vytáhl z křesla. Šla sem a až na schodech sem si vzpomněla, že sem dole nechala tu knížku. Došla sem pro ni a docupitkala zase nahoru. Misaki stál zády ke dveřím a prohlížel si moje fotky, které mám na poličce. "Když jsi byla malá bylas roztomilá." Řekl a otočil se na mě. "Já si to nemyslím." Řeknu a on se na mě usměje. Opřel se o stolek a já stála na místě. Bylo trapné ticho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti na mojem blogu??

Jasně! 38.4% (48)
Jo ujde. 17.6% (22)
Ani moc ne. 21.6% (27)
Vůbec je to nejhorší blog na světě! 22.4% (28)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama