Duben 2009

Miharu and Keiko 8

23. dubna 2009 v 22:16 | MiHaRu
Omlouvám se ale tahle povídka na tru předešlou ze začátku nenazavzuje ale potom se to začne vyrovnávat:)




"Já tomu taky.." dal mi pusu a vzal mě do náruče. Položil mě na postel a nechal mě tam. Zamuchlala jsem se do peřiny a šla spát. Po chvíli někdo vešel do pokoje a slyšela jsem zámek. Otevřela jsem oči a sedla si. Paul roztáhl rolety, byl den! "Paule co to děláš?" "Ublížila jsi mě, ublížím já tobě drahá.." Skočil na mě a držel mě tak aby na mě svítilo slunce. "Ne! Nech mě..prosím.." špitla jsem z posledních sil. Zavřela jsem oči a někdo došel do pokoje. "Pust ji!" "Miharu…" špitla jsem si pro sebe. Někdo přiběhl do pokoje a zatáhl rolety. Někdo ode mě odtrhl Paula a já se s problémama nadechla. "Lásko…" špitl Misaki a já otevřela oči. "Pojď se mnou.." "Kam?" "Neboj se..pojď prosím.." kývla jsem a v jeho obětí šla s ním do podzemí. Sedli jsme si na pohovku a Misaki se mě zeptal: "Není ti nic?" "Ne, jenom se mi trošku motá hlava." Objal mě a posadil si na klín. "Chceš zavolat doktora, jestli není něco s malým?" pohladil mě po břiše a já cítila příjemné mravenčení. Culila jsem se a Misaki poznal, že to nic nebude. Vzal mě za ruku a šel se mnou do pokoje. "Už je ti líp ségra?" "Jo, žijeme.." pohladila jsem si bříško a Miharu se na mě divně podívala. Misaki ke mně přistoupil a řekl: "My taky čekáme malý.." objal mě a ruce měl na bříšku. Miharu na mě vykulila oči a zeptala se: "Jak dlouho?" "Asi od té doby co jsme poprvé..my dva.." začal koktat Misaki. "Co jsme se poprvé my dva milovaly.." řekla jsem a šla do pokoje. Lehla jsem si a Misaki řekl: "Budu u tebe." Usmála jsem a Misaki si lehl vedle mě. Objala jsem ho a položila si hlavu k němu na hrudník. Usla jsem a probudila se až večer. Misaki si četl a jakmile si všiml, že jsem vzhůru tak se mě zeptal: "Jak ti je lásko?" "Dobrý.." rozhlídla jsem se po pokoji. Něco tu není nebo to tu chybí. "Co hledáš?" "Něco tady není, co to je?" "Odnesl jsem pár věcí dolů. Knížky, hrnky a tak." "Aha..půjdeme dolů? Ke krbu..prosíím.." "Jasně, pojď.." zabalila jsem se do deky a šla s ním.




Hrozně mě to mrzí ale už asi v téhle povídce pokračovat nebudu!!

Miharu and Keiko 7

23. dubna 2009 v 22:11 | MiHaRu
Vzal mě kolem ramen a procházeli jsme se po zámku. Viděla jsem balkón a tak jsem zamířila na něj. Misaki mě zezadu objal a špitl mi do ucha: "Miluji tě." "Já tebe taky." Špitla jsem. Tahle chvilka byla hodně romantická. Misaki někam šel a já jsem se opřela o zábradlí. Misaki donesl deku a zabalil nás do ní. Sedli jsme si a koukali na okolí. Když začínalo rozednívat tak jsme šli dovnitř. Sedli jsme si ke krbu a byli rádi. Byli jsme rádi, za to že jsme spolu. Kdybychom byli ve Volturi tak by se tohle nikdy nestalo. Nikdy by jsme se neměli rádi. On mě určitě, ale já ho asi ne. "Lásko, nad čím přemýšlíš?" "Nad tím, že kdybychom nešli sem tam se nikdy nedáme dohromady." "No vidíš na tím jsem nepřemýšlel." Objal a dal mi pusu do vlasů. Za námi došli i Jacob s Miharu. Sedli vedle nás na pohovku a já se Miharu zeptala: "Není ti nic?" "Proč?" "Si taková jiná, divná." "Mě jenom bolí břicho, to bude dobrý." "Nechceš zajít k doktorovi?" "Ve dne? Si se zbláznila." "Tak ho zavoláme sem. Nic na tom není." Řekl Misaki a posadil si mě na klín. "Tam mu zavolejte já jdu do pokoje." Všichni jsme kývli a Jacob zavolal toho doktora. Já jsem si na tu pohovku lehla a Jacob si sedl do křesla. Misaki seděl a já měla hlavu v jeho klíně. "Misaki, mohl bys mi donést vodu?" "Pro tebe všechno lásko." Zvedl se a šel. "Jacobe, nevíš co s ní může být?" "S kým?" zeptal se mě. "S Miharu." "Nevím, ale to bude dobrý. To divadlo co jsi tady předvedla s Misakim, to bylo hrané nebo doopravdy?" "Doopravdy, my spolu chodíme." Misaki došel a podal mi tu vodu. "Děkuju.." věnovala jsem mu letmý polib na rty. Někdo zazvonil a Paul šel otevřít. Jacob odvedl doktora za Miharu. Po 30 minutách doktor odešel a Miharu si sedla za námi. "Co je s tebou?" zeptal se Jacob a my vyčkávali co řekne. "Já, já…já čekám miminko.." koukla na něj a my na ni vykulili oči. "Se mnou?" Kývla a on ji láskyplně objal. "A jak dlouho?" "Asi od té doby co jsme byli v Volturi." "To je, ale dlouho." Řekl Misaki a dodal: "To ti přeji.." usmál se na ni a ona řekla: "Já vám taky, ale né hned." Nepochopila jsem to a Misaki mi špitl do ucha: "Rozuměla jsi tomu?" "Ne.." špitla jsem mu také do ucha. "Že nám přeje, aby i my jsme měli dítě." Dal mi ruku na bříško. Usmála jsem na něj a on si mě posadil na klín. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno, koukali jsme na Miharu a Jacoba. Já jsem se po hodině zvedla a řekla: "Já si jdu číst, pá později." Kývli s Misaki šel se mnou. Sedla jsem si do křesla a četla knihu. Začetla jsem se do ní tak, že jsem si neuvědomila, že mě Misaki přenesl na postel. Usmála jsem se na něj a on mě zakryl dekou a taky si četl. Né historii zámku ve Volturi, ale tohoto. Zase jsem se do té knihy začetla a pomalu u ní usínala. Odložila jsem knížku na noční stolek a vysvlékla si věci. Misaki mě pozoroval a já si lehla zpátky do postele. Misaki mě ihned objal a dával mi pusinky na krk. Otočila jsem se k němu a špitla: "Misaki, nech to na večer, kdy ostatní půjdou na lov." "A co když půjdeme i my?" "Já nikam nepůjdu mě se nikam nechce." Usmál se na mě a přitáhl si mě k sobě. Usnuli jsme a vzbudili se až další den ráno. To bych ráda, věděla co na nás ten den přichystá.

Miharu and Keiko 6

23. dubna 2009 v 22:10 | MiHaRu
Jakmile jsem to měla smyté tak mi Misaki řekl: "Víc ti to sluší takhle. Když nejsi namalovaná." Objal mě kolem pasu a šli jsme dolů do obyváku. Všichni tam seděli a Miharu s Jacobem se objímali a do rytmu hudby se mírně koupali. Ta písnička se jmenuje Sober od Pink. Misaki mě objal kolem ramen a dal mi pusu do vlasů. Přitiskla jsem se k němu a Paul na nás žárlivě koukal. Sedli jsme si do křesla. Já jsem samozřejmě seděla na něm. Paul po hodině odešel ven a než odešel tak mi řekl: "Pojď se mnou." Kývla jsem a šla. Šli jsme do podzemí a on se mě zeptal: "Neříkej, že s ním chodíš?" "Chodím, no a co?" "Nekecej, dokaž to." "Fajn." Vzala jsem ho za ruku a odvedla zpátky. Obkročmo jsem si na něj sedla a začala ho vášnivě líbat. Nevadilo mu to, spíš se přidal. Přejela jsem na krk a tam ho začala laškovně kousat. On mě chytil za zadek a překulil pod sebe. Líbali jsme se ještě dalších 5 minut, kdy nás Miharu od sebe odtáhla. Šla jsem si lehnout do postele, tohle mě hodně unavilo. Misaki za mnou došel a zeptal se: "Co to do tebe vjelo zlato?" "Paul chtěl dokázat, že spolu chodíme." "A dokázala jsi to nejen jemu. Všem i mě." Usmála jsem se a převlíkla si věci, do noční košilky. Misaki mi přejel po tom kousku látky. "Chceš pokračovat?" laškovně mě kousl do krku. Chytila jsem se ho za zády a on mě vzal do náruče. Položil mě na postel a obkročmo si na mě sedl. Pomalinku vytahoval tu košilku nahoru. Chytila jsem ho za ruce a zeptala se: "Nechtěl bys zamknout dveře?" kývl a zamčel je. "Stačí lásko?" kývla jsem a tak napůl si sedla. Přilehl si ke mně a začal mě líbat. Pohladila jsem ho po boku a on mi sundal košilku. Přitiskla jsem se k němu a on mě začal líbat na pupíku. Sundal z nás obou věci a opatrně do mě vnikl. Naše steny jsme tlumili polibky. Jakmile se do mě udělal tak jsem se mu schoulila do klubíčka na hrudi. Hladil mě po vlasech a sem tam dal pusu. Zakryla jsem nás peřinou. Zhasnul světlo a rožnul lampičku na nočním stolku. "Půjdeme spát?" zeptal se tiše. "Já jsem unavená, tak že bych šla spát. Pokud nechceš tak si běž číst." "Nechci, chci tu být s tebou. Chci tě vidět jak spíš. Jsi totiž nádherná." Políbil mě na nos. Zamuchlala jsem se do peřiny a on mě objal kolem pasu. Poslední hodinu už sem nespala, ale spal Misaki. Vlasy měl rozházené po celém obličeji a mě si držel u sebe. Asi se bál, abych mu neutekla. Nejsem tak zlá, abych mu tohle udělala. Uvelebila jsem se v jeho obětí a usla. Zdál se mi zajímavý sen, o mé minulosti. " "Zlato stůj, počkej na mě!" křik a běžel za mnou. Objal mě kolem pasu a zvedl do výšky. "Miluju tě.." "Já tě taky a ty to víš." Řekla jsem mu políbili jsme se. Šli jsme po Pařížské ulici a Paul měl ruku kolem mého ramene. Když kolem nás prošla holka tak se po ní automaticky otočil. Tohle mi nevadilo, ale to co mi provedl mi už vadilo a hodně. Byla jsem u nás doma a Paul za mnou došel s nějakou holčinou. "Ahoj zlato, tohle je Beatris." Podali jsme si ruce, ale víc jsme se spolu nebavili. "Co bys řekla na to, kdybychom si udělali švédskou trojku?" "Paule mě není dneska moc dobře." Řekla jsem a Paul mě vzal kolem ramen. "Tak my jdeme, ahoj." Řekl a odešel i s tou holkou. Já jsem běžela do pokoje a sbalila si věci. Zavolala jsem Miharu, jestli by pro mě nemohla dojet. Řekla, že jo a tak jsem na ni čekala. Paul došel během dvou hodin domů. Jakmile viděl, že kufry stojí u dveří tak se mě zeptal: "Co je lásko? Ty někam jedeš?" objal mě kolem ramen a ten jeho dotyk, byl chladný. "Jedu, pryč. Pryč od tebe!" řekla jsem a on si mě otočil k sobě. "Co to říkáš?" "Musím odjet, tohle nejde. Dřív mi nevadilo, že koukáš po jiných holkách, ale to že si jednu dovedeš až domů? Tohle ti už nedokážu odpustit." "Takže konec?" zeptal se obratem. Mlčky jsem kývla a on mě vzal za paže a koukl mi do očí. "Miluju tě.." "Tohle ti už nemůžu věřit!" štěkla jsem po něm. Vytrhla jsem se z jeho držení a šla se kouknout z okna, jestli už tady není. Koukla sem se na mobil a tak byla zpráva. "Keiko, přijedu brzo ráno, v tuhle dobu nepojedu. Nechci skončit ve stromě. Pusu Miharu.." "Kdo ti psal?" zeptal se obratem na to, že jsem rozesmutněla. "Ségra pro mě dojede až ráno." "Tak vidíš, můžem si o vše popovídat." "Já už, ale nechci. Je to vyřízená věc!" šla jsem do pokoje a zamčela se tam. Brečela jsem na posteli a koukala na okno. Ráno dojela ségra a odvezla mě domů. Po nějakém čase mě pokousala." Cítila jsem letmý dotek rtů na svých. Otevřela jsem oči a na mě koukal Misaki. "Ahoj lásko.." "Ahoj.." špitla jsem. "Jak ses vyspala?" "Hezky, vedle tebe. Co ty?" "Perfektně, co bys chtěla dneska dělat?" "Je den nebo noc?" "Noc, proč se ptáš?" "Mohli by jsme se jít projít po zámku. Co na to říkáš?" "Mno proč ne, ale nejprve se oblečeme." Kývla jsem a zasmála se. Oblíkla jsem si věci a Misaki také.

Miharu and Keiko 5

23. dubna 2009 v 22:08 | MiHaRu
Vzala jsem si věci, čili košilku a spodní prádlo. Šla jsem se vysprchovat, jelikož jsem stála zády ke dveřím tak jsem neslyšela, že někdo došel. Někdo mě zezadu objal a já se prohnula. "Lásko moje.." špitl Paul a já mu řekla: "Jdi pryč. Víš, že už to není pravda!" "Ale notak, viděl jsem jak na mě koukáš." Pohladil mě na břiše, prohnula jsem se. On věděl, že jeho doteky mě vždycky vzruší tak, že po něm sama vyjedu. "Běž!" odžuchla jsem ho od sebe, posbírala jsem si věci a oběhla z koupelny do pokoje. Tam jsem se zamčela. Rychle jsem se oblíkla a všimla si, že Misaki leží na posteli a čte tu bibli. "Co se stalo?" přišel ke mně a objal mě kolem ramen. Zase jsem zaklonila hlavu, dotyky těch dvou jsou……neuvěřitelné. Vědí jak na mě. "Jsem unavená, půjdu si lehnout." Špitla jsem a on mě vzal do náruče a do postele odnesl. Lehl si vedle mě a položil si hlavu na moji hrud. Pohladila jsem ho po vlasech a zhasnula lampičku. Zakryla jsem se peřinou a Misaki si se mnou hrál. "Misaki, nech to na zítra." Špitla jsem a otočila se na bok. Objal mě kolem pasu a já se uvelebila a usla. Ráno mě probudil křik dole. Otevřela jsem oči a sedla si. Misaki pořád ležel vedle mě a tak jsem mu dala pusu na tvář. On se na mě nevyspale koukl. "Dobré ráno.." další pusa. "Dobré, jak ses vyspinkala?" "Vedle tebe, božsky. Jak ty?" "Hezky.." přitáhl mě k sobě a špitl: "Včera jsi něco slíbila." "Já vím.." hladově jsem ho políbila. On si na mě obkročmo sedl a dal mi ruce za hlavu. Někdo zaklepal na dveře a já špitla: "Oni nám to kazí.." kývl a slezl ze mě. Objal mě kolem pasu a já řekla: "Dále.." a Misaki si mě k sobě přimáčkl. Do pokoje vešel Jacob. "Mohl bych se vás na něco zeptat?" kývli jsme a on si sedl na kraj postele. "Jak to, že vás unesli?" "Já sem slyšela kroky a pak už sem viděla černo." Řekla jsem a sedla si. Misaki mě posadil na klín a řekl: "Já taky.." "A nevíte o někom kdo by to mohl být?" "Nevím, ale určitě vlci." Řekl Misaki a Jacob řekl: "Ale tam žádní nebyly." "Tak nevím." Řekl Misaki a já si lehla vedle něj."Kluci, mohli by jste mě nechat spát?" zeptala jsem se a zabalila se do peřiny. "Jasně. Kam jste dali toho klučinu?" "Já sem ho odnesl." "Kam?" otočila jsem se na něj a koukali jsme na něj co nám řekne. "Do podzemí." "Sakra.." já a Jacob jsme běželi do podzemí. Miharu stála a koukala okýnkem do dálky. "Není ti nic?" zeptal se starostlivě Jacob a objal ji. "Ne, jenom sem trochu unavená." "Kde je to tělo?" "Paul ho odnesl pryč." "Nevíte kam?" zeptala jsem se, ale oni mě nevnímali. Šla jsem zpátky nahoru a kolem mě prošel Paul. "Kam jsi dal toho kluka?" "Pryč." Všimla jsem si, že má neuvěřitelně velké ruce. Chytila jsem ho za ni a on se na mě podíval. "Co je?" řekl naštvaně. Všimla jsem si, že se mu změnila barva očí. "Ty jsi vlk?" zeptala jsem se ho. "Jsem no a?" "Proč tu jsi když jsi vlk?" řekla jsem a kolem nás šli Jacob a Miharu. "Paul je vlk?" podivil se Jacob a prohlédl si Paula. "Je. Paule proč si mi to neřekl?" "Vyhodil by jsi mě. Takhle vám pomáhám." "Jak?" zeptala jsem se a opřela se o zábradlí. "Tím, že hlídám zámek ve dne, aby vás nenapadli vlci." "Nevíš kdo nás unesl?" zeptala jsem se ho a on si mě vzal sebou stranou. "Tebe jsem unesl já, ale jeho ne. On nwm jak se tam dostal." "Proč jsi to udělal?" "Chtěl jsem, abys viděla co jsem kvůli tobě udělal." "A co jsi udělal?" "Místnost pro tebe." "Ale já už se k tobě nevrátím!" "Zlomila jsi mi srdce, tím že jsi odjela a opustila mě." Opřel se o pohovku a já mu řekla: "Odešla jsem, protože jsem tě už nemohla ani vidět. A ty mi ted budeš tvrdit, že mě miluješ? Vždyť si mě podváděl!" vyštěkla jsem na něj a běžela nahoru do pokoje. Skočila jsem na postel a brečela. Misaki se na mě koukl a objal mě. "Co ti kdo provedl?" "Paul.." "Co s ním?" "On je můj bývalý kluk." "A..aha..co ti udělal?" "Chce, abych se k němu vrátila, ale já mu řekla, že ho nemiluji." "Tak mu to musíš dokázat, že ho nemiluješ nebo, že někoho máš." Pohladil mě po zádech. "A jak?" podepřela jsem si hlavu rukou. "Jestli chceš, toho tvého kluka budu klidně hrát." "Ty bys to pro mě udělal?" "Klidně i normálně." Dal mi pusu a já ho objala. "A odkdy?" "Co?" "Odkdy spolu budeme chodit?" "Třeba od ted?" "Tak jo." Objal mě a špitl: "Utři si make up a můžeme jít za nimi dolů." Kývla jsem a šla si to očistit.

Miharu and Keiko 4

23. dubna 2009 v 22:06 | MiHaRu
Probudí mě chlad. Otevřu oči a všimnu si, že všude kolem je tma. Akorát malé okénko a tím jde do místnosti světlo. Slyšela jsem vedle sebe pohyb. "Misaki?" špitla jsem do ticha. "Kde jsi?" také špitl. "Vedle tebe.." vzal mě za ruku, měli jsme je svázané za zády. Seděli jsme k sobě zády. Zrovna vycházelo slunce. Začala jsem skuhrat. Misaki se začal pohupovat ke stínu. Táhl mě sebou.Byli jsme skrčení v rohu místnosti. "Jsi v pořádku?" "Trochu.." šeptla jsem bolelo mě v krku. "Nic neříkej.." kývla jsem a on nějak začal rozvazovat to lano. Jakmile ho rozvázal tak mě objal a nechtěl pustit. "Misaki, ty mě udusíš." "Promiň, ale musíme vymyslet jak se odtud dostat." Špitl a posadil si mě na klín. "Je ti zima?" kývla jsem, neměla jsem sílu mluvit. "Zavolej tvoji sestru…ta by tě měla slyšet, jste spojené." Kývla jsem a špitla: "Miharu, pomoz mi.." a víc už sem ze sebe nevydala ani hlásku. Pohladil mě po zádech a já si opřela hlavu o jeho hrudník. Během chvíli jsem slyšela lezení po zdi. Asi už byla tady. "Je tu..asi.." špitla jsem mu do ucha. Rozletěli se dveře a v nich stála ségra, Jacob a Paul. Jakmile si nás všiml, pomohli nám pryč. Jacob mě vzal do náruče, neměla jsem sílu ani jít. Jakmile jsme dorazili do zámku tak mě dali do postele a Misaki si lehl vedle mě. Společně jsme usnuli, ostatní šli dolů. Sedla jsem si a sundala ze sebe oblečení. V něm se mi spí špatně. Lehla jsem si zpátky a Misaki mě objal. V jeho obětí jsem usnula ihned. K večeru mě probudil šepot. Protřela jsem si oči a Misaki řekl: "Lež zlato." "Kam jdeš?" "Na lov, donesu ti jídlo." Kývla jsem hlavou a hlavu zabořila do polštáře. Později mě někdo vzbudil. "Lásko vstávej.." "Mě se nechce, jsem unavená." Zase jsem zabořila hlavu do polštáře a on mi řekl: "Máš tady jídlo." "Kde?" rychle jsem vylezla z postele a před ní se krčil mladík, bylo mu asi tak 15. Vzala jsem ho za paže a posadila na postel. On na mě nevinně koukl, všimla jsem si že má modré oči. Nemám ráda osoby co mají modré oči. Obkročmo jsem si na něj sedla a on se na mě koukl, koukl na celou moji postavu. "Co budete dělat?" zeptal se nesměle. "Neboj se brouku, bude se ti to líbit. Slibuji.." vzala jsem jeho obličej do dlaní. Uvelebila jsem se na něm a začala ho líbat na krku. Koutek oka jsem se koukla na Misakiho. Veřím, že tomu mladíkovi záviděl to, že na něm sedí a hraji si s ním. Vyjeli mi zuby a tak jsem se do něj zakousla. Jeho krev byla neodolatelná, kdyby mi ovšem nezaryl nehty do zad. Víc jsem se do něj zakousla a jakmile mu slábl stisk těch nehtů tak jsem přestávala. Jakmile bylo hotovo, odsedla jsem si z něj a jeho tělo spadlo na zem. Misaki mě objal a zeptal se: "Stačí?" slízl mi zbytek krve a špitl: "On se měl.." "Proč?" "Hrála sis s ním." "Chceš, abych si hrála i s tebou?" "Proč ne, ale nesmíš mě pokousat!" "Neboj se.." "Tohle jsi řekla i jemu." Ukázal na toho kluka a já něj smutně koukla a zeptala se ho: "Nechtěl bys ho odnést? Půjdu se zatím vysprchovat." "Fajn, budu na tebe čekat." Políbil mě a šel i s tělem pryč.

Miharu and Keiko 3

23. dubna 2009 v 22:04 | MiHaRu
Povídali jsme si až do rána, kdy za námi došel Jacob. "Dneska jdeme na lov všichni! Bez remcání!" kývla sem a Misaki se ho zeptal: "To půjdeme všichni spolu? Nebo po dvojicích?" "Všichni spolu, aby se někdo neztratil." Kývli jsme a Jacob odešel. "Tak kdy půjdeme teda spolu my dva na lov? Sami.." usmál se na mě a přitáhl si mě k sobě. Položil si moji hlavu k sobě na hrudník a hladil mě po vlasech. Tenhle okamžik sem si užívala. Hladově na mě koukl a přitáhl si mě k sobě ještě víc. Dal mi pusu. Do té pusy jsme se vžili tak, že jsme si ani neuvědomili, že už je dávno večer. Miharu zaklepala na dveře a řekl: "Pohněte, vy dvě hrdličky." Zasmáli jsme se tomu a ruku v ruce šli dolů za nimi. Paul nám ukázal okolí. Držela jsem se co nejblíž Misakiho. Ruku měl položenou na mém rameni a já ho za tu ruku držela. Jacob se na nás divně koukal a pak nás nechal. Slyšela jsem šepot v dáli a ještě křupání větviček. Špitla jsem Misakimu do ucha: "V dáli někdo je.." chytil Jacoba za paži a on se zastavil. Řekl mu to a on kývl. "Stůjte.." řekl Jacob a všichni zastavili. Otřásla jsem se zimou a Misaki se mě zeptal: "Tobě je zima?" kývla sem hlavou a on si sundal bundu a dal mi ji kolem ramen. Slyšela jsem další kroky. Koukla jsem se dozadu a tam byla malá srnka. Všichni si oddechli a rozhodli se, že se vrátíme. Bylo totiž skoro ráno. Doběhli jsme do zámku tak tak. Všichni se rozběhli po něm a já stála sama u dveří. Po chvíli mě někdo zezadu objal a líbal na krku. "Misaki?" "Ano?" "Kde je tady koupelna?" "Chceš se vykoupat?" "Ráda bych.." laškovně mě kousl a vzal do náruče. Vyběhl schody a odnesl mě do koupelny. Líbal mě na krku a hladil na zádech. "Nejdeš na to moc rychle?" "Ne." "Nezdá se mi.." okamžitě se ode mně odtáhl a zeptal se: "Chceš donést věci na oblečení?" "Ne, děkuju.." odešel. Byla jsem trochu tvrdá, ale já nechci aby si myslel, že jsem snadno k dostání. Vysprchovala jsem se a zabalila se do ručníku. Byl mi sotva po kolena. Přecupitkala jsem chodbu a šla do pokoje. Oblíkla sem si věci a lehla si do postele. K večeru jsem slyšela tiché zavíraní dveří. Lehla jsem si na bok, abych viděla na dveře. Nesměle tam stál Misaki. "Promiň, že jsem tě vzbudil." "Nespala jsem. Proč jsi tady?" "Chtěl jsem se na tebe dívat. Když spíš vypadáš jako anděl." Sedl si na kraj postele a já se na něj usmála. "Díky za lichotku." Zvedla jsem peřinu a doufala, že s lehne. Lehl si a objal mě. Jeho ruce, byli ledové. "Kde jsi byl?" "V podzemí, proč?" "Máš studené ruce." "Zahřeješ mi je nějak?" cudně se na mě usmál a já kývla. Vzala jsem ho za ruce a foukala mu na ně. On mě opatrně chytil za tváře a políbil. Přitáhla jsem si ho k sobě a nechala jsem naše jazyky proplést. Přetáhl mě na sebe, takže jsem na něm seděla. Odtrhla jsem se od něj a já řekla: "Ty chceš takhle zahřát jo?" zasmála jsem se a lehla si na něj. On mě začal hnedka líbat. Kdyby někdo nezaklepal, pokračovali bychom. Ztichli jsme a někdo řekl: "Jde se na lov." "Už jdu.." vyhrabala jsem se z postele a Misaki taky. Oblíkla jsem si župan a otevřela dveře. "Ahoj ség..promiň, že ruším." "Dobrý, jdeme na ten lov?" "Ne, já nejdu. Jdete vy dva, dohodli jsme, že půjdete vy dva. Ségra můžeš na moment?" kývla jsem a šla za ní na chodbu. "Ségra, né že se budete někdy milovat a obět žádná!" "Neboj se.." rozvázala sem si župan a ona si všimla, že jsem oblečená. "Zkrotila jsem ho.." "Tak ho drž na uzdě i dál." Kývla jsem a ona mi řekla: "A pak, že s ním nemůžeš mluvit a podívat se mu do očí." Usmála jsem se a špitla: "Jsem dobrá herečka.." šla jsem z5 do pokoje. Misaki se mě zeptal: "Jdeme?" "Momentík.." usmála jsem se a nalíčila si oči. Černý stíny, černě obtáhnout, řasenku a bílou rtěnku. "Hotovo." "Sluší ti to.." dal mi pusu na tvář. Jelikož sem měla i tvářenku (samozřejmě bílou!) tak nebylo vidět, že se červenám. Šli jsme lesem. Všimla jsem si něčeho hýbajícího kolem. Pak už jsem viděla jenom černo. Chtěla jsem, že mě někdo nebo něco nese.

Miharu and Keiko 2

23. dubna 2009 v 22:03 | MiHaRu

Lehla sem si do postele a četla knížku. Misaki se mě zeptal: "To tě hodně baví číst, že mám pravdu?" "Jo, už od dětství." Misaki tu s námi není dlouho. Moc dobře nás nezná, teprve nás poznává. Je s námi teprve 2 roky. My tři čili já, Miharu a Jacob sme spolu 100 let. Jacob je o 10 let starší než my. Nejprve pokousal Miharu a ta potom mě. Do tohoto zámku sme se dostali jednou v noci. Něco nás sem táhlo a Jacob nám vše vysvětlil. Táhli jsme za stejný provaz do doby než Jacob pokousal Misakiho. Já a Miharu sme chodili spolu a lovili oběti. Oni zůstali v zámku a čekali na nás. Lehl si vedle mě a zeptal se: "Můžu se podívat?" "Jasně." Kývla sem a on si tu knížku půjčil. "Tohle jsem četl. Je to nuda, ale nebudu tě od toho odpuzovat." Podezřele sem na něj koukla a zeptala se ho: "Ty taky čteš?" "Sem tam. Proč?" "Mno, že sem tě nikdy neviděla číst, tady v zámku." "Já čtu když vy jdete na lov. Čtu si v podzemí. Většinou historii zámku a okolí." "Tak proto mi ta kniha tam chybí. Ona je tlustá jako bible a já se na ni ještě nedostala." "Nevadí ti to, že sem si ji půjčil?" "Ne, ale když si něco půjčíš z knihovničky tak mi to příště prosím řekni." Usmála sem se na něj. Vrátil mi tu knihu a zeptal se: "Jak dlouho tu už jste?" "Já a Miharu 100 let a Jacob 110." "Tak to tu jste dost dlouho na to, aby jste se poznali." "Mno mi se taky moc neznáme. Třeba já neznám vůbec Jacoba, ale Miharu znám, protože jsme spolu vyrůstali odmala. A ani po tom netoužím ho poznat." "Až ti bude líp, co bys řekla kdybychom šli spolu, my dva na lov." "Mno proč ne." Řekla sem a lehla si pod deku. Miharu zaklepala na dveře a řekla: "Ségra, pohni útočí na nás!" "Kdo?" řekli jsme zároveň . "Vlci, pohni!" koukla sem na Misakiho a ten na mě. Utíkali jsme do podzemí, pro zbraně. Jelikož byl večer tak jsme nepozorovaně vyběhli ven ze zámku. Vlci byli u vchodu do zámku, ale zahradu čili les nechali bez hlídek. Běželi jsme, ale já slyšela rychlé kroky. Zastavila sem se a ostatní také. Zeptali se: "Co se děje?" "Běží za námi. Chtějí bojovat, né utíkat." "Jak si můžeš být tak jistá?" zeptal se Jacob a Misaki se mě zastal: "Já jí věřím." A Miharu přikývla. Jacob teda řekl, kde kdo bude. Já byla jako první na ráně a za mnou byla Miharu. Za ní Jacob a poslední Misaki. Kolem běžel vlk, ale mě si ani nevšiml. Koukla sem kolem sebe, všude něco a Miharu napadal vlk. Pomohla sem jí. Miharu se mě zeptala: "Jak to, že tobě nic neudělal?" "Já nevím, budeme bojovat a vyřešíme to pozd..Au.." vlk mě kousl do ruky. Upustila sem z ní meč a sedla si na zem. Jacob zavolal na Misakiho at mě odvede. "Kam?" "Zpátky do zámku a dávej pozor!" řekl a bojovali, Miharu s Jacobem proti vlkům. Vzal mě do náruče a běžel zpátky do zámku. Položil mě ke krbu a starostlivě se zeptal: "Je všechno v pohodě?" "Bolí mě ta ruka." Vzal ji opatrně do svých. Donesl lékarničku a ošetřil mi tu ruku. Ležela sem na pohovce a špitla: "To bolí.." "To veřím. Lež." Kývla sem a lehla si na bok. On mi donesl deku a přikryl mě s ní. Kývla sem a pomalu zavírala oči. Slyšela sem bouchání na dveře. "Vstávej musíme jít." Šeptal mi někdo do ucha a já kývla. Pomalu otevřela oči a šla za ním. Vzal mě za ruku, abych pohnula. Běželi jsme na místo kde jsme se rozdělili s Jacobem a Miharu. Čekali tam na nás. Poběžíme do našeho druhého hradu." "A kde to je?" zeptali jsme se s Misakim zároveň. "V Paříži." "To máme ještě kus cesty." "To máme, ale nebojte všechny věci co máme tady máme i tam. O zámek se tam stará jeden upír, jmenuje se Paul." "Aha..Jdeme?" zeptala se Miharu. Kývla sem a běžela za nimi.-V Paříži- U jedno zámku Jacob řekl: "Sme tu." Otevřel lemovanou bránu a my šli za ním. Otevřel celkem mladý a hezký mladík. Usmála sem se na něj a on na mě také. "Takže vítám vás tady. Tenhle zámek se jmenuje Sortea a stojí tu už 600 let. Já jsem Paul a hlídám vám tenhle zámek. Jacob mě o to požádal a já mu na to kývnul." Koukala sem na něj a Miharu si mě vzala kousek stranou a zeptala se mě: "Líbí se ti?" "Není špatnej." "Všimla sis jak se na tebe Misaki dívá?" "Ne, jak?" "Zamilovaně." Koukla sem na zem a zeptala se: "To myslíš vážně?" kývla a šli jsme zpátky. Ukázal nám celý dům. Já měla hlavu pořád sklopenou. Cítila sem na sobě něčí pohled. Do někoho sem narazila a kuňkla: "Promin.." "Dobrý, na co myslíš?" zeptal se mě Misaki. Koutkem oka sem se na něj podívala a hned sem zase pohledem uhnula. Miharu mě vzala kolem ramen a šla se mnou do nějakého pokoje, "Tady máš pokoj." "Děkuju." Koukla sem se po pokoji. "To tě to tak rozhodilo?" "Já ani nevím. Musela bych si s ním promluvit, ale já se mu nedokážu povídat do očí." Řekla sem a koukla na ni. "Tak já mu řeknu, že s ním potřebuješ mluvit." Kývla sem a sedla si na postel. "Sem tady. Co potřebuješ?" koukla sem se na tu ruku a všimla si, že je to krapet víc stáhnuté. "Mohl bys mi mín stáhnou tu ruku?" "Dobře." Sedl si vedle mě a začal mi znova rozvazovat tu ruku. "Ale to není jediná co jsi chtěla, že mám pravdu." "Jo." "Takže, neboj se a řekni mi to." "Miharu mi cosi řekla." "A co?" "Prý se na mě zamilovaně koukáš." Pustil obvaz a koukl na mě. "Je to pravda?" zeptala sem se ho hned, jakmile začal zase zavazovat tu ruku. "Mno, líbíš se mi." Koukal na tu ruku a já na něj. "Jak dlouho?" "Rok." Vykulila sem na něj oči a on řekl: "Ale jak se zdá, ty máš jinej objev." "Ty myslíš Paula?" kývl a zalepil mi tu ruku. Vzala sem ho za ruku a řekla: "Nemám ho ráda a ani ho neznám. Tebe znám, vím co od tebe čekat." Koukl na mě a zeptal se: "Nepochopil sem tě. Jak to myslíš?" "Taky se mi líbíš, ale nejprve by jsme se měli poznat." Kývl a vstal. "Kam jdeš?" "Odpočni si." "Nechceš tu být se mnou? Mohli by jsme si povídat." Kývl a já si lehla. Lehl si vedle mě a povídali jsme si.

Miharu and Keiko 1

23. dubna 2009 v 22:01 | MiHaRu
Tahle povídka byla už dávno nasaná akorát jsem ji ještě nezveřejnila. Přeju pěkný počteníčko:)




Já a moje dvojče Miharu sme šli na lov. Bylo nám přesně 100 let. Na svůj věk sme ještě hodně čilé. Byla noc, černá jako popel. Sotva bylo vidět na krok. Z dálky sem slyšela křupnutí větviček. Byli to vlci nebo lidé? Uvidíme. Ukázala sem směr, kterým půjdeme. Miharu šla pravou stranou a já levou. Doběhli jsme tam stejně. Na zemi ležel člověk a kousal ho vlk. Ten vlk se od toho člověka odtrhl a vrhl se na mě. Kousal mě na krku. Miharu ho ode mě odtrhla a vrhla se na něj. Zabila ho. Já ležela na zemi a ty kousance...bolely. Miharu ke mně přiběhla a odnesla mě zpátky do zámku. Zámek upravený, přesně pro naše potřeby. Položila mě v pokoji na postel. Ošetřila mi ty rány a nechala mě spát. Po těch kousancích sem byla hodně unavená. Do pokoje vešel hlavní upír, Jacob. Zeptal se Miharu: "Co se stalo?" "Vlk napadl Keiko." "To jsi tomu nemohla zabránit?" začal na ni křičet. "Nemohla, protože jestli jsi už zapomněl tak jsou vlci rychlejší než my!" vyjela sem na něj. "Dobře." Řekl a dodal: "Ty ted budeš pár dní v klidu, žádná námaha. Ještě o tebe příjdeme.." odešel a Miharu si sedla na postel. "Keiko, děkuju že ses mě zastala." "Proč bych se neměla zastávat vlastní sestry? No nic, půjdu spát. Sem hodně unavená." "Kdyby si něco potřebovala, zavolej. Budu tu hned." Dala mi pusu na čelo a odešla do svého pokoje. K večeru sem se probudila a někdo seděl vedle mě na posteli. Protřela sem si oči a on se mě zeptal: "Už je ti lépe?" "Docela jo. Mám hlad." "Jestli chceš tak si kousni." Natáhl ke mně ruku. Na posteli seděl Misaki. "Nechci.." kývla sem hlavou, že ne. Nechtěla sem ho kousnout. Natáhl tu ruku ke mně ještě blíž. "Nechci!" odsekla sem. "Jak ti to mám jinak říct?" "A co?" "Mě to nevadí! Napij se, prosím.." přitáhla sem si jeho ruku ke mně a kousla do ní. Mírně sebou škubl, ale nechal se. Koukala sem na něj. Po chvíli se začal vrtět. Po další chvíli mi tu ruku ode mě trhal násilím. "To stačí!!" odtrhl mi tu ruku tak nešikovně, že mi jednu vrazil. "Promiň, to sem nechtěl." "Dobrý.." vyčerpaně sem si lehla na bok a on se mě zeptal: "Nepotřebuješ něco?" "Ne, ale děkuju." "Není za co." Usmál se na mě a seděl tam dokud sem neusnula. Kolem 6 ranní sem se probudila, protože sem měla strašný sen. Všichni tři nade mnou stáli a Miharu seděla na posteli a utírala mi čelo. "Máš horečky." Řekla. "Nebolí tě nic?" zeptal se Jacob. "Trochu hlava, ale to bude v pohodě." Řekla sem a sedla si. "Mohli by jsme mě nechat o samotě?" všichni kývli a já vylezla z postele. Vysprchovala sem se. Jak padali kapky vody na ty kousance tak to trochu bolelo. Šla sem se podívat po zámku. Všude byly zatažené rolety. Byl den, co bych chtěla. Sedla sem si ke krbu a sledovala plamen. Někdo mi dal kolem ramen deku a já se do ní zamuchlala. Byla to Miharu. "Co tady děláš? Proč neležíš?" "Nechtělo se mi, můžu být tady?" smutně sem na ni koukla a ona si sedla za mnou. Takhle sme seděli skoro celej den. K večeru za námi došli kluci a Miharu se se mnou rozloučila. Misaki si sedl do křesla a také koukal na plamen v krbu. Lehla sem si na pohovce a zabalila se do deky. Misaki se mě zeptal: "Proč nejdeš do pokoje?" a oči neodtrhl o plamene. "Nechce se mi. Tady je teplo, v pokoji je zima." "Musíme tu mít zimu a ty to moc dobře víš." Koukl na mě. "A ty se divíš, když si zabalená do ručníku?" řekl a vzal mě do náruče. Odnesl mě do pokoje a přidal mi na topení. Zamuchlala sem se do peřiny a on se mě zeptal: "Stačí nebo ještě?" "Stačí, děkuju. Mohl bys jít? Ráda bych se oblíkla." Kývl a odešel. Já šla ke skříni a oblíkla si věci, které sem si nachystala ještě před tím než sem se šla koupat. Lehla sem si do postele a odpočívala. Vzala sem si knihu a četla si. Slyšela sem prásknout dveře a tak sem doběhla k nim. Miharu a Jacob tam stáli, čelisti od krve. Koukla sem na ně a oni na mě koukli jako kdybych měla být další obět. "Co se děje?" zeptala sem se a oni šli blíž ke mně. Já šla pomalu dozadu. Narazila sem na schodiště a Misaki šel kolem. Koukl na mě a pomohl mi na nohy. "Běž do pokoje, dojdu tam za tebou." Špitl mi do ucha. Kývla sem a šla nahoru. Miharu se rozběhla za mnou. Misaki ji shodil a Jacob ji chytil do náruče. Misaki mě chytil za ruku a společně sme odběhli do pokoje. Zamčel dveře a já si sedla na postel. Byla sem z toho celá vyklepaná. Misaki si sedl vedle mě a já se zabalila do deky. "Neboj se, to bude v pohodě." "Co to do nich vjelo?" zeptala sem se nevinně. "Nevím, ale ted budeme den tady. Dokud se neuklidní." "A co když se neuklidní?" "Tak nevím." Objal mě kolem ramen. "Neboj se, když se budeš bát tak to vycítí." Kývla sem a objala ho. "Lehni si a spi, at máš trochu energii." Kývla sem a pomalu si lehla. Vyschlo mi v krku. Misaki se na mě koukl a zeptal se: "Co se děje?" "Vyschlo mi v krku.." pořádně sem se nadechla. Přisedl si ke mně a nastavil krk. "Pij, nechci aby se někomu z nás něco stalo." Řekl a zavřel oči. Skousla sem si ret, potom sem ho kousla. Přitáhl si mě k sobě a držel mě. Ta chut krve je tak neodolatelná. Zakousla sem se pořádně. Pořádně si mě k sobě přitáhl a po chvíli mi špitl do ucha: "Přestaň prosím.." uhnula sem hlavou na bok, takže sem se opírala hlavou o jeho rameno. Objal mě a já pomalu usínala. Cítila sem, jak mě pokládá a lehá si vedle mě. Ráno sem se probudila a on mě hladil po vlasech. "Dobré ráno." "Dobré." "Jak ses vyspala?" "Hezky. Jak ty?" "Taky. Půjdu se kouknout, jestli už je to dole v pořádku." Kývla sem a pustila ho. Probudila sem se totiž tak, že sem měla opřenou hlavu o jeho hrudník, jeho nohy obmotané mými. Zabalila sem se do deky a koukala na něj. Jak stál u dveří tak se na mě usmál a odešel. Vzala sem si knížku a četla si. Dočetla sem ji a vstala z postele. Šla jsem dolů, ke krbu. Tam máme takovou větší knihovnu. Jediný kdo tady čte sem já. Baví mě to a sbírám u toho vědomosti. Uklidila sem knížku do knihovny a vzala si další. Do někoho sem narazila. Otočila sem se a byl to vlk. Co tady dělá? Chytil mě a hodil na pohovku. Ani sem nemukla. Byla sem zvyklá trpět mlčky. Napadl mě znova. Bránila sem se, přece se jen tak nedám! Jednou rukou mě chytil za obě a druhou mi otočil hlavu násilím na bok. Zakousl se do mě a já zaječela. Misaki a Jacob doběhli do obyváčku. Jacob zaútočil na vlka a Misaki mi pomohl. Jemně mi otočil hlavu na bok a já zaskuhrala. "To bude dobrý." Řekl a šel pomoct Jacobovi. Sedla sem si do křesla a vzpamatovávala se z toho šoku. "Kde je Miharu?" zeptala sem se. Ona tu jako jediná chyběla. "V podzemí." Řekl Jacob a odvlekl toho vlka do podzemí. Misaki si čupl ke křeslu a zeptal se: "Nepotřebuješ něco?" "Mohl bys mi pomoct do pokoje?" myšlenkami sem byla jinde. "Tak pojď." Vzal mě za ruce a vytáhl z křesla. Šla sem a až na schodech sem si vzpomněla, že sem dole nechala tu knížku. Došla sem pro ni a docupitkala zase nahoru. Misaki stál zády ke dveřím a prohlížel si moje fotky, které mám na poličce. "Když jsi byla malá bylas roztomilá." Řekl a otočil se na mě. "Já si to nemyslím." Řeknu a on se na mě usměje. Opřel se o stolek a já stála na místě. Bylo trapné ticho.

Echo van Lynn

23. dubna 2009 v 21:52 | MiHaRu
Ahoj moje kamarádka se rozhodla napsat novou povídku o upírech, je to sice zatím jenom jedna kapča ale musím vám říct že to stojí za to si to přečíst!A prosím komentíky.....



Echo van Lynn
1. kapitola - Babička vypráví

Píše se rok 1666. Ďábelský rok. A v něm to všechno začalo. Mé jméno je Echo van Lynn. Zvláštní jméno že?? Takové mi dala nebožka matka. Ano, zůstala jsem úplně sama s otcem a dvěma sestrami. Maminka mi umřela před šesti roky na záhadnou chorobu. Nikdo dodnes neví, co to bylo, ale noc co noc křičela bolestí. Mívala jsem z toho noční můry a mé sestry se mi jen hloupě vysmívaly. Bylo jim úplně jedno, že maminka umírá. Dodnes jsem jim to neodpustila. Ale čas běží dál, takže teď ke mně. Je mi 16 let. Mám světle hnědé, po zadek dlouhé vlasy, oči modré, jako voda, tvář (podle kluků z vesnice) jako anděl a postavu štíhlou a vysokou tak akorát. Bydlím na malé vesničce jménem Kytice. Nazvali ji lidé podle luk, v létě plných květů, barevných, vonný a rozmanitých. Zvláštní to kraj. Mé sestry se jmenují Amber a Carmen. Amber má černé vlasy po otci, dlouhé po lopatky, oči jako dva šedivé bouřkové mračna. Je celkem atraktivní a kluci z vesnice se za ní otáčejí. Však toho taky pěkně zneužívá. Každou chvíli jí vidím s jiným hochem. Chudák ten, kdo se nechal lapit do její pasti. Má v hlavě jen sama sebe. Všechno by hned chtěla a nakonec to z chudáka tatínka vymámí. Carmen má blond vlasy, dlouhé po lopatky jako Amber, oči jako jarní tráva, postavu též pěknou a vyvinutou. Každá holka jí závidí její krásu krom mě. Též za ní běhá spousta hochů a pěkně se dvoří. Carmen ale nechce nikoho jen peníze a drahokamy. Amber je alespoň s někým koho má na chvíli ráda. A co já?? Já nikoho nemám, i když jsem stejně půvabná jako mé sestry. Nikdy bych si nemohla vzít kluka, se kterým spala moje sestra. Dnes jsem se ale vydala na ne moc dalekou cestu k jedné místní bábě kořenkářce. Scházela se k ní celá ves, hlavně mladí lidé, aby si vyslechli její povídky, báje a pověsti místní krajiny, která nikdy neodhalí svá tajemství. Bylo jaro a květy třešní pomalu růžověly. Cestou tam mě doprovázely vítr a malé plátky kvítků, co pomalu opadávaly ze stromů. Byl to duben. Dívky se scházely se svými milenci a společně se vydávali ruku v ruce na květinovou louku, kde každý pátek seděla babička a vyprávěla své napínavé příběhy. Šla jsem trochu později, ale přesto jsem tam dorazila jako první. Babiččina vrásčitá tvář se napnula do okouzlujícího úsměvu a podávala mi třešňový květ. Sedla jsem si k ní do mateřídoušek a nechala se ovát teplým větrem a třešňovými květy stromů. Moje vlasy vlály po směru, kterým vítr plul. Horko zrovna nebylo, ale příjemné to bylo v tom nekonečně dlouhém čekání na ostatní, než sem přijdou, aby mohla babička vyprávět. Najednou mě babička vzala za ruku a já jí pohlédla do těch jejích malých hnědých očí. Pak pravila.
"Na co myslíš, děvenko??"zeptala se zvědavě
"Přemýšlím, co zpívají stromy za své písně každé jaro, když se jimi prožene lehký jarní vítr, jenž všechno probudí ze zimního spánku"odpověděla jsem jí
"To ti milá Echo nepovím. To zůstane jen jejich tajemstvím"usmála se stařenka
"Vím, babičko, ale raději mi pověz, co dnes budeš vyprávět??"zajímala jsem se
"Jaro se probouzí a jeden příběh zůstal dlouho zapomenut"mluvila záhadně
"Říkej babičko, honem"naléhala jsem
"Chlapci a děvčata už sem kráčí. Počkej chvíli a řeknu ti napínavý příběh"usmála se
Koukla jsem se dolů z kopce a zahlédla dlouhý zástup lidí, jak vycházejí, někteří vybíhají z vesnice dřevěnou bránou a z dálky mávají na babičku. Většina malých dětí výskala radostí, že už tam sedí a od rána zde hlídkují, jestli zde nebude dříve. Babička nám totiž vypráví jen každý pátek. Děti i rodiče to tady pak denně nenápadně obcházejí a nakukují za vrata na rozkvetlou louku. Nikdy krom pátku kolem šesté večer zde babičku však nepotkají. Nikdo neví, kde bydlí ani kde ji hledat. Sama vždy přijde a ví toho o místním kraji nesmírně mnoho. Vím jen to, že se zde narodila. Nikdo nezná její jméno ani původ. Je to pro nás prostě babička.
"Babička!!"křičely jednohlasně děti
"Tu máte, děti"podávala jim jablka stařenka
Děti se přívětivě usmály a jablka s velkými návaly díku přijali. Zanedlouho dorazili i rodiče a rozpačitě babičce domlouvali, že si nemá dělat takovou škodu. Poté dorazili páry chlapců s děvčaty. Holky měly ve vlasech stejně, jako já jabloňové květy, akorát, že já měla ve vlasech třešňové květy. Všude to krásně vonělo nektarem a nasládlou vůní kytek. Všichni tiše usedli do kruhu a upírali svůj zrak na stařenku, která přebírala poslední bylinky. Pak pozvedla zrak a na všechny se usmála.
"Co nám budeš dnes vyprávět, babičko"zeptala se jedna malá dívenka
"Tady Echo mi připomněla jednu docela zvláštní a trochu strašidelnou historku"usmála se
"Honem, vyprávěj"pobízel babičku dav
Tak dobrá tedy"začala"Znáte všichni Kyliin, že. Váže se k němu jedna povídka. Kdysi zde žila dcera velkého kupce Kyla a chodívala sem na louku trhat květiny. Byla to nejkrásnější dívka v okolí. Jednoho dne, jako je ten dnešní měly dívky vypustit své šátky na nejvyšším kopci poblíž vesnice. Jestli tu tradici neznáte, tak vám ji připomenu. Jednomu určenému chlapci a přidělí starosta červený šátek a má ho uvázat dané dívce nenápadně kolem pasu. Zbytek hochů dostane bílé šátečky a mají za úkol to samé. Dívky však neví, kdo červený šátek skrývá a tak se většinou klukům vyhýbají. Jednomu klukovi se však podařilo nenápadně obvázat rudý šátek Kyle kolem pasu. Když se rudý šátek uváže dané dívce, zbytek šátků se rozdá a dívky se vydávají sem na kopec. Když je vítr nejprudší pouští se nejprve rudý šátek a za ním pak obyčejné bílé. Kdo je pak schopen najít a do týdne donést rudý šátek určené dívce, stává se jejím chotěm. Ten dívčin šátek, který přeletí za louku, se do roka vdá. Kyla měla tu čest a pouštěla jako první. Její šátek poslušně následovaly ty bílé. Pak ale jakoby někdo vítr začaroval a bílé šátky spadly zpět na louku. Jen ten rudý stále třepotavě létal nad temným lesem, kde zahynula při neznámé nehodě její matka. Zachytil se až na staré věžičce zapomenutého a prý prokletého hradu. Dívky litovaly Kylu, protože se říká, že z hradu se ozývají vždy podivné zvuky a věž odbíjí vždy jen půlnoc. Uběhlo několik dní a Kyle nikdo šátek nenesl. Nikdo z chlapců nebyl tak odvážný, aby tam šel sám. Když posledního dne Kyla seděla zde na louce a trhala mateřídoušky, na kraji toho Zakázaného lesa se objevil chlapec. Byl celý bledý, jako by v něm sídlila smrt a oči modro šedé. V ruce svíral rudý šátek, ale víc jak na okraj louky se neodvážil. Kyla k němu přistoupila a s úsměvem šátek přijala. On však zmizel hned, co jí šátek předal. Dlouhé týdny zde prochodila a vyhlížela toho neznámého, dokud jednoho dne sama nezmizela. Poslední, kdo ji zahlédl, byla jedna malá dívenka. Prý uplakaně běhala lesem a volala nějaké jméno. Prý Egan se jmenoval ten kluk, co donesl Kyle šátek. Všichni si to vyložili jako nešťastnou lásku. Kylu našli až dva odvážní chlapci v lese mrtvou. Její tělo bylo neporušené, takže to přiřadili k uhození bleskem. Byla to velká pohroma a všem zakázali do lesa chodit. Sedláci a farmáři pak pročesali celý les, ale nenašli ani živáčka. A ztracený hrad s věží jakbysmet. A tento zákaz platí dodnes. Na Kyliinu památku po ní pojmenovali tento les"ukončila své vyprávění a ukázala na les za sebe
"To byl ale příběh!!"křičely děti
"Ano, to byl. Řekni nám ještě něco"dychtila jsem
"Ehm, ehm"odkašlala si výrazně babička
Nechápala jsem, co tím chtěla naznačit. Když pak naznačila část kolem pasu, zamrazilo mě. Koukla jsem se na dívky za sebe a ty koukaly stejně překvapeně jako já. Pomalu jsem sesunula svůj zrak ke svému pasu, na kterém byl na dvakrát obvázaný rudý šátek. Zakončený byl krásnou úhlednou mašlí. Tiše jsem zaklela a pak se zeptala, kdo to byl. Nikdo se neozýval. Bylo mi to jasné. Nesmí se prozradit, jinak by tradice začala znovu od začátku.
"Ale no tak, trochu úsměvu. Máš to jednou za život"šťouchla do mě babička
"No jo, ale co mám jako teď dělat??"zeptala jsem se zoufale
"Teď vedeš obřad ty. Jedině ty rozhodneš, kdy se šátky vypustí"řekla babička
"Jo já vím"sklonila jsem hlavu a sundala si svůj šátek z pasu
"Tak kdy bude slavnost provedena??"zeptala se naštvaně jedna dívčina
Evidentně chtěla dostat rudý šátek ona. Ráda bych si to s ní vyměnila, ale tradice jsou tradice, to víte no.
"Zítra k večeru, kdy sebe září rudou barvou. V tu chvíli se zde sejdeme"pronesla jsem
"Dobrá"odpověděly jednohlasně dívky a společně se svými hochy odcházely domu
Všichni se uctivě rozloučili s babičkou a pozvali ji na Jarní slavnost. Babička slušně přijala a pak se všichni odporoučeli, jen já tam pořád seděla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč já?? To jsem letos asi padla starostovi do oka. Pořád se po mě tak nějak divně kouká a já mám strach, že právě on mi přinese ten rudý šátek z velké dálky. Je to člověk velmi lakomý a chtivý, ale pro tuhle vesnici hodně udělal. Všichni jsme mu za to také vděční. Nakonec jsem se i já zvedla, objala babičku a odešla domu. Slunce už zapadalo a jeho krvavá záře mě zaplavovala. Dnes bude snad klidná noc. Dnes bude úplněk…
PS: Tohle napsala moje kamarádka Kristýna né já!! A kopčit jenom se zdrojem!

Dvojitý Alex 5.díl

23. dubna 2009 v 21:02 | MiHaRu
*Katy*
Chvilku jsme přemýšlela a potom jsem řekla že jsem něco slyšela z koupelny. Naty se na mě podívala a řekla "DOPRDELE!" Já jsem se jí zeptala "Co je??".
*Naty*
"Bylo to hodně slyšet?" "Trochu víc, jo." "Sakra, že to nikomu neřekneš? Prosííííím, Katy..." udělala jsem na ni psí očka apověsila se jí na krk. "Neboj se, neřeknu." usmála se na mě a my jsme se vrátili za klukama. Alex si mě posadil na klín a dál se bavil s Alexandrem. Kývla jsem na ségru a odběhli jsme pryč. Běželi jsme zpátky s hadící a Katy pustila vodu. Postříkala jsem ty dva a zaječela na Katy at to vypne. Zahodila jsem hadici a běžela od nich pryč. Alex mě chytil a povalil na zem. Chvíli mě lechtal a pak mě začal líbat. Alexandr a Katy tady nebyli. Já jsem se přetočila, takže jsem seděla na něm. "Tak jako ve třídě, zlato?" zeptal se mě a sám začal hýbat pánví. "Notak lásko, nech to na potom." usmála jsem se na něj a vstala.

Dvojitý Alex 4.dílek

20. dubna 2009 v 19:57 | MiHaRu
*Katy*
Vzbudila jsem se v 6:30 akorát čas na vztávání. Šla jsem vzbudit ségru jemně jsem jí říkala at' už vstává. Pomalu se probouzela a usmála se na mě a řekla že za 15 minut jsou dole, kývla jsem a šla jsem do pokoje, rozhlížela jsem se ale Alexandr byl pryč podívala jsem se do koupelny a tam jsem ho našla svlečeného do boxerek.Dívala jsem se na něho jako na boha a zároven' zděšeně a překvapeně. On se otočil a řekl :"Promin' já jsem se chtěl jenom opláchnout " kývla jsem hlavou že mi to nevadí a chtěla jsem z koupelny odejít ale on mě chytil za ruku otočil mě k němu a začal mě líbat. Asi za 10 minut jsme toho nechali a já jsem se oblékla z pyžama do černých kalhot a bíločerného trička,vzala jsem si tenisky(černé) a šla jsem zase do koupelny namalovala jsem si stíny a černou tužku,učesala jsem se. Alexandr byl už oblečený a měl to samé co včera(pochopitelně). Díval se na mě strašně zamilovaně, sešli jsme dolů do kuchyně a všichni včetně Naty a Alexe jsme se nasnídali a pádili do školy. Ve třídě se na mě jenom dívaly a přemýšleli jak jsem mohla zrovna já sbalit toho nejhezčího kluka ze třídy. Alexandr se podíval na holky co kolem něho kdysi o přestávkách poletovali a trochu se usmál. Po hodině o velké přestávce jsem si chystala věci, ALexandr šel na chodbu za kámošema. Ke mě přišla jedna holka sedla si na chvíli na Alexandrovo místo a řekla mi že jeden blond'ák mě nabaluje ale prý se nenechám a je z toho úplně nešt'astný. Zarazila jsem se a podívala jsem se na něho, řekla jsem jí: "Tak mu řekni že u mě nemá šanci jo?" "Jo" a odešla. Zazvonilo na hodinu a z Alexandrem jsem celou hodinu prokecala. Ten blond'ák se na mě celou hodinu díval cítila jsem totiž jeho pohled na mě.

Dvojitý Alex 3.díl

20. dubna 2009 v 19:56 | MiHaRu
*Katy*
Když mě zpozorovaly tak jsem si odkašlala. Jak viděli můj zhnusený pohled tak odešli do pokoje Naty.Já jsem tam z Alexandrem zůstala sama, nevěděla jsem co mám dělat tak jsem se zeptala "Pustíme si nějaký film??"Jo"řekl a já jsem šla k poličce a hledala nějaké filmy které by ho mohli bavit a najednou jsme si vzpoměla že máme Scary movie, ale nebylo tak tak jsme mu řekla at' počká.Šla jsem do svého pokoje a prohledala ho skrz na skrz ale nic. Tak jsem se vrátila do obýváku a rozhlížela jsem se:"Kde je Alexandr říkla jsem si" najednou mě někdo chytil za pas.Lekla jsem se, byl to Alexandr. Rychle jsem se otočila a měla jsem jeho obličej asi jenom 15 centimetrů od mojeho. Podívala jsem se na něho s tím smyslem jakože co to dělá???Chvíli jsme se navzájem dívali do očí a pak jsme se políbili myslela jsem si že se rozpustím měl tak sladké rty. Najednou mě vzal do náručí a odnesla n pohovku, ani jsem si toho nevšimla. A tak to bylo až než jsme usnuli. Ráno jsem se probudila(bylo 7:28) a rodiče už byly doma říkala jsem si že jim musím asi představit Alexandra.Jemně jsem probudila Alexandra a špitla jsem že rodiče jsou už doma a že jim tě představím, ta myšlenka se mu líbila tak se zvedl upravil si vlasy a šel za mnou.Rodiče byly v kuchyni a zrovna jsem jim představila Alexandra.Rodičům se moc líbil a začali se s Alexandrem představovat já jsem mezitím šla vzbudit ségru.Vtrhla jsem do pokoje k ségře a než jsem stačila něco říct ségra mi řekla at' nachystám pro ně snídani kývla jsem uraženě a zavřela dveře. Šla jsem za Alexandrem do kuchyně aby šel se mnou do pokoje at' se jdeme domluvit jak to uděláme z těma fotkama. Navrli jsme že to vyvěsíme po celéé škole podotýkám celé takže i na klučičích záchodech na holčičích a dokonce i na dveře kabinetů:D

Dvojítý Alex 2. díl

20. dubna 2009 v 19:55 | MiHaRu
*Katy*
Došla jsem k nim a pozdravili jsme se. Alexandr zase na mě čuměl:D. Kluci se zeptali jestli nepůjdeme do cukrošky. Obě jsme kývly hlavou, že jo a šli jsme. Dala jsem si takový malý pohár (neměla jsme moc chut'). Oni si povídali a povídali tak jsem je ignorovala a přemýšlela. Najednou do mě žduchla Naty (fakt jsem neměla chut' se s někým bavit!) Co je?! zeptala jsem se. Taky si s námi povídej. Vůbec s nikým se mi fakticky nechtělo mluvit tak jsem se naštvaně zvedla a odešla, Naty se za mnou rozběhla ale jsem rychlejší takže mě nedohonila. Šla jsem domů a přemýšlela nad tím co v té cukrošce bylo. Potom jsem šla pařit na Comp trochu jsme se odreagovala. Lekla jsem se protože jsem uslyšela hlasy venku tak jsem se podívala a byla tam ségra s Alexem, Naty se najednou podívala do okna v mojem pokoji a já jsme zalezla zase na Comp. Za 5 minut přišla ségra no neřekla bych že přišla spíš mi vtrhla do pokoje a začala do mě hustit že mě Alexandr balí a tak. Jak odešla začala jsem o tom přemýšlet. Přemýšlela jsem o otm až do 6 do rána a vůbec se mi nechtělo spát tak jsem vzbudila ségru dneska mimochodem já. Dívala se na mě udiveně jakto že jsem tak brzo vzhůru. Pak jsem šla do školy bez ségry protože jsem fakt nechtěla vysvětlovat proč jsem odešla s té cukrošky. Ve škole jsem byla mezi prvníma tak jsem si sedla do lavice a za 10 minut přišel Alexandr. Schválně jsem se podívala z okna(on si toho všiml). Nevydržela jsem to a otočila jsem se na něho řekla jsem:'Ahoj omlouvám se co se včera stalo v té cukrárně,ale já fakt nejsem zvyklá někam chodit s klukama víš?' Kývl na mě že chápe a řekl:' No víš já jsme se tam taky cítil nějak divně, kdyby si neodešla ty tak bych odešel já dřív, Usmál se na mě a zas ejsem se otočila koknu a namlouvala jsem si že už je to dobrý žádné porblémy a další starosti už mě nečekali:). Ted jsem byla HAPPY!:D

Dvojitý Alex 1.díl

20. dubna 2009 v 19:54 | MiHaRu
*Naty*
Dneska jdeme do školy, ale pokud Katy vyleze z postele. "Katy, vylez! Nechci přijít prvníd den pozdě!" křikla jsem a bouchla do jejích dvěří. Vyšla a šla rovnou do koupelny. Nachystala jsem snídani a šla se obléct. Když jsem šla dolů tak už Katy byla u stolu a jedla. Já už jsem byla komplet nachystaná a mohl vyrazit. Rodiče už šli do práce a tak jsme měli dům pro sebe. Přišli jsme do školy v čas, což se nestává tak často. :D Šla jsem do mojí třídy a Katy do své. Poslední volný místo bylo vedle černo vlasýho kluka. Sedla jsem si a čekala až zazvoní. Sice byl otočenej v zadu, ale i tak jsem cítila jeho nádhernej parfém. Myslela jsem, že dostanu infarkt. Miluju pánské parfémy.
*Katy*
Sestra je hrozná(nadávala jsem si v duchu) nejsem totiž zvyklá vstávat tak brzo ale to je dobré jeden den v roce to přežiju.Přišla jsem do školy s mojí sestrou a rozešli jsme se do tříd.Ve třídě byly 2 poslední místa ale najednou se do třídy vřítil kluk a sedl si na jedno s těch míst tak jsem si musela sednout na poslední místo u okna kde seděl na kraji uličky nádhernej černovlasej kluk.Málem jsem omdlela při pohledu na něj!

Dvojí Alex-Popis

20. dubna 2009 v 19:52 | MiHaRu
Takže píšeme novou povídku se jménem "Dvojí Alex". Hlavní hrdinky jsou dvě 15 sestry jménem Katy a Naty. Ty na obrázku jsou ony. Naty je ta s tou korunkou a Katy je ta s tím motýlkem na tváři.

Clint Mansell

14. dubna 2009 v 16:17 | MiHaRu


Fotky z natáčení jedním vrzem!

14. dubna 2009 v 10:37 | MiHaRu
http://www.twilightfangs.com/wp-content/uploads/2009/03/newmoonset.jpg

http://www.galaxie.name/obrazky/new-moon-3539.jpg


http://wpsmedia.latimes.com/image/backlot/2008/4/29/Twilight_Pattinson_Stewart_break/Twilight-511-large.jpghttp://cdn.buzznet.com/media/jjr/headlines/2009/04/kristen-stewart-taylor-lautnet-nm-set.jpg
http://www.galaxie.name/obrazky/new-moon-3542.jpg


http://www.celebrity-gossip.net/images/photos/new-moon-set-first.jpg
http://www.laineygossip.com/pics/new-moon-set-20-31mar09.jpghttp://4.bp.blogspot.com/_p0DBtM_51sY/SbpRJEU_-RI/AAAAAAAAAJo/hAPq5lzxsfQ/s200/061.jpg



A ted' Maxi fotky z natáčení!!


[064.jpg][022.jpg][011.jpg][009é.jpg]5c7fc176958de1655bd77591a6538db6.jpg image by narnia26 [031.jpg]

A Ted už zase normální:D

http://i41.tinypic.com/71mpu9.jpg A to doufám zatím stačí!!








Obrázky FanMade

13. dubna 2009 v 21:37 | MiHaRu

Fan Made Postery

http://twilightguide.com/tg/wp-content/uploads/2009/03/new-moon-posters-3.jpghttp://2.bp.blogspot.com/_M21-q1qmSDo/SdS8e3GsZZI/AAAAAAAAA6w/C1_ZwLlRMio/s400/good-newmoon-fake-poster.jpghttp://i39.tinypic.com/14cs483.pnghttp://i44.tinypic.com/fxcemh.pnghttp://twilightguide.com/tg/images/contest/9-new-moon-movie-poster.jpghttp://api.ning.com/files/BX4-8zhqQyGKMHXGmdP6CK8cugje5nGgtwMjc2Bi*LuIUGx7F2bROH-CtW5RMChbb3cpEmx8cTp*pIyN8cGrCA5T2rCwq41*/NewMoonFanMade.jpghttp://www.coldtwilight.com/wp-content/uploads/new-moon-poster-robert-pattinson-edward3-252x408.jpghttp://twilightmania.com/Blog/wp-content/uploads/2009/03/newmoonposterjane.jpg

http://images2.fanpop.com/images/photos/3700000/New-Moon-Fan-Made-Posters-twilight-series-3770323-600-826.jpg


http://farm4.static.flickr.com/3357/3183566077_7d9662c9a3.jpg


nmposter1.png image by hecatia
http://farm4.static.flickr.com/3640/3372210905_01983f3ddd.jpghttp://1.bp.blogspot.com/_17VHNXow7TA/ScuYasIRqzI/AAAAAAAAFV4/icQbaHKHlbg/s400/New+Moon+fan+made.jpghttp://farm4.static.flickr.com/3581/3373593045_ee86cdf8bb.jpghttp://4.bp.blogspot.com/_A0dZx1QraSQ/ScggU4C-kOI/AAAAAAAAAjQ/T3su_7Rv9H8/s400/New+Moon+1movie.jpghttp://c2.api.ning.com/files/xWV*yFLGljYGuZolDvLb2YjOIaSqtNg8kOMRUeuQGkJm8Gx-wRPFnWAKsJkEFVWmV5wjTsBCEx8nrrn*PxgEXKb7xTbj6lgS/NEWMOONFORHOME.PNGhttp://images2.fanpop.com/images/photos/4900000/new-moon-twilight-series-4910306-650-900.jpghttp://1.bp.blogspot.com/_pcpKTz-zGok/SacT5suBz7I/AAAAAAAAB10/70ik0VUYybs/s400/NEW_MOON_LOGO_FINALW-DATE.jpg
http://farm4.static.flickr.com/3182/3367740839_ce55a22a4a.jpghttp://img1.tvloop.com/img/showpics/af/bd/l36ff08660000_1_24859.jpghttp://farm4.static.flickr.com/3664/3358164074_2cb6a8c4e4.jpghttp://api.ning.com/files/IpePGQhBU6m0xhdm073OWKuT9KMat0NpHLKOYFcb6pWY*fIiGKjIufvIjJ6YQHCJpwPoeq4-WmVbLQk7ThLgXEAN2T3k4trO/newmoon2of2.jpghttp://farm4.static.flickr.com/3625/3356762742_58dc112271.jpghttp://api.ning.com/files/txeNmhjh0dgG1JXW0zehGw0ErsoKfS-4FKeFioV2jAcCTZUlZoNgosY4nVWN95O4rVUQ4mrCOVtqr4dSFaX8mNES6Pp5VSeh/New_moon_poster_by_kamkamy.jpghttp://farm4.static.flickr.com/3369/3330333533_4d67a14c68.jpg

Upíří povídka

13. dubna 2009 v 21:12 | MiHaRu

Upíři dokáží milovat!






Utíkala sem velkým,černým lesem.Něco mě honilo.Něvěděla sem jestli to byl člověk nebo zvíře,ale bylo to dost velký...Doběhla sem až na okraj lesa kde už sem viděla silnici....nic už za mnou neběželo ......už sem nic neslyšela ani neviděla....Táhlo mě to zpátky podívat se co to bylo,co mě to honilo....Šla sem kousíček zpátky....strašně sem se bála......nikde nikdo,nikde nic...šla sem ještě kousek......pořád sem šla až sem zase došla na druhej konec....Nikde nikdo nikde nic...jen opodál ležela kočka a měla na krku dvě červený tečky od krve...říkala sem si to jí asi kousnul ňákej had nebo tak něco.....Šla sem rychlejšim krokem zase zpátky domů....Pořád sem přemejšlela nad tim kdo to byl?co pomě chtěl?proč mě honil?...Když sem došla domu bylo něco kolem půlnoci takže sem si šla rovnou lehnout....Usla sem asi ve dvě,protože sem pořád musela myslet na to co to bylo za stvoření........? a kde se tam vůbec vzal.....Hlavou mi,ale nejvíc třásla otázky ´´KDO TO BYL?´´.........Ráno jsem se vzbudila kolem dvanáctý....Vzpoměla sem si na včerejšek a už sem zase zalejzala pod peřinu.........stejně mi to ale nedalo a tak sem se oblíkla a šla sem se do toho lesa teď za světla podívat ....Šla sem pomalu ...pořád sem přemejšlela .....Když sem došla na začátek lesa přesně tam kudy sem tam šla včera docela sem se divila......myslela sem si že tam bude víc světla ten les byl pořád tak tmnej jako včera........Prošla sem snad celej les skrz na skrz.......a teď už tam nebyla ani ta kočka.....nebyla tam ani jediná stopa,rejha nebo kousek oblečení prostě nic....Otočila sem se a šla sem zase domu....Pořád sem nad tim musela přemejšlet vůbec sem neměla pojem o čase....od včerejší honičky na nic jinýho nemyslim.....Když sem dorazila domu sekla sem sebou na sedačku a pustila sem si televizi............nic zajímavýho tam teda zrovna nedávali a tak sem se jako pylný student gymnázia šla učit.....je něděle a tak sem nechtěla sem riskovat že jeden z našich povedenejch učitelů bude zkoušet....Když bylo něco kolem jedenáctý naházelo sem učení do tašky a šla sem si lehnot.....do hlavy mi to stejně nelezlo takže mi ani nic jinýho nezbejvalo.....´´crrrrrrrrrr´´...........v šest hodin mi zvonil budík......takže sem musela vstávat.......mno moc se mi nechtělo,ale zase mě zajímalo co sem za ten tejden co sem byla nemocná dělo......Udělala sem takový ty věci který dělam každý ráno a vyrazila sem do školy .......Když sem stála mezi dveřma ve školní šatně vzpoměla sem si na Sobotu....na ten les....a pak taky na tu kočku.......pozorovala sem všechny ty lidi jak se tam motaj....,,Au,co dělaš!´´...strčil do mě jeden z mejch méně povedenejch spolužáku......mno oni byli tak ňák tak nepovedený......zapoměla sem na to na co sem myslela a šla sem si dát věci do skříňky.....když sem vyšla z šatny a dobelhala sem se do třetího patra do naší třídy čekalo mě tam takový ´´menší´´ překvápení.....Na mim místě v poslední lavici u okna seděl ňákej kluk........tejden sem tady nebyla takže jako fuck nevim kdo to je....Šla sem si teda znechuceně sednout a doměnkou že už nebudu mít svoje krásný soukromí.....i když ten kluk vypadal docela dobře....samozřejmě sem si nemohla nevšimnou nápadnejch piercingů v puse a v nose....a poté co na mě promluvil sem si taky nemohla nevšimnout piercingu v jazyku.......,,Ahoj,já sem Tomáš,přišel sem do týhle třídy před tejdnem´´........řekl nejistym hlasem jako by věděl muj názor...,,Ahoj,já sem Tereza´´...pak zazvonilo a celou hodinu už sme se spolu nebavili........Když zase zazvonilo na přestávku všichni se samozřejmě vyvalili ze třídy učitel neučitel...já sem si spokojeně koukala z okna a kreslila sem si ty známý hvězdičky...Myslela sem si že sem ve třídě sama teda nebo že kromě těch pár lidí co bylo u tabule tam nikdo jinej neni a teda hlavně sem si myslela že ten kluk ten tomáš už tam taky neni......,,co si to tam kreslíš?´´ ......,,Ty vole já myslela že tady nejsi...ale nic to sou takový obrázky´´sem se lekla že sem málem spadla ze židle ...bylo tam celkem ticho a von mi tam něco zamumlá u ucha.......,,Ale nedělej ze mě blbce já vim co to je za krásnou hvězdičku.......,,Ty si...?´´ ,,Jo už pár let se v tom mácham´´....usmála sem se a řekla sem ,,Tak máme to máme něco společnýho....´´...po chvíli se mě zeptal...,,Hele nechtěla by si se mnou někam jít dneska?´´......,,Ale jo,proč ne...´´......Při dalších pěti hodinách už sme rozhodně zticha nebylli....taky sem z něj chytala slušný výtlemy...až se mě jednou učitel zeptal... ,,Slečno Blaženová je tu snad něco k smíchu?!´´ ,,N,ne pane profesore.´´ ,,No to bych prosil!´´......tohle byla poslední hodina takže sem pak šla rovnou domu..........S Tomášem se máme sejít ve tři v parku ....Jsou dvě takže mam ještě trochu času ....Máma je na služebce zas někde v prdeli takže ma celej barák pro sebe......Máma většinu času ztráví na služebních cestách ...takže bejvam často sama doma.....Pustila sem si na plný koule muziku ....což dělam pokaždý kydž doma neni máma....dopsala sem si dva sešity který sem dneska nestihla napsat ve škole při naší debatě s Tomášem....uběhlo asi půl hodiny tak sem udělala takový ty drobnosti u zrcadla a šla sem do toho parku.... Docela sem se těšila,protože mi byl Tomáš celkem sympatickej a byl navíc strásně krásnej.....měl černý delší vlasy s patkou,světle modý očíčka a krásný rty.......Sedla sem si na lavičku a premejšlela sem o dnešku.......stejně má stěstí většinou když k nám někdo novej přijde.....což je dost často...posadí ho vedle mě a po prvním dnu ho musí posadit k někomu jinýmu,protože se mě bojí a nebo si mě prostě neoblíbí....s Tomášem je to jiný,taky proto že je to kluk a taky proto že je prostě tak ňák jinej.......se mnou se nikdo ze třídy te´d teda kromě Tomáše nikdo nebaví.......a s nim se jak sem zpozorovala taky ňák nikdo nebaví....,,á´´......někdo mi zakril oči.....docela sem sem se lekla jak sem tam tak přemejšlela a k tomu se mi ještě vybavila vzpomínka na ten les....sice sem na sobě nedala znát neklid,ale bude mi líp až ty ruce na očich mít nebudu.... ,,Tome?´´...odkryl mi oči a sednul si vedle mě....,,Ahoj´´......,,Ahoj´´........řela sem už v klidu a s úsměvem na tváři.......Tak sme si tak povídali ,procházeli sme se ..........najednou sme se zastavili zase u ňáký lavičky a já viděla že se ty jeho klásný modrý kukadla a rty blíží ke mně......teď byl ten piercing v jeho jazyku moc příjemněj...byl to krásnej pocit...po týhle krásný chvilce sme si zase tak různě povídali ........Byl strašně hodnej a strašně krásně líbal.....Když se začlo ztmívat rozloučil se se mnou a odešel.......bylo sice něco před šestou,ale já sem si toho ani ňák nevšímala....Měla sem radost z toho co se dneska stalo.........s úsměvem na tváři sem se zase zvedla a odkráčela domů.....Doma sem si vlezla do vany a asi hoďku sem tam jen tak rozjímala......potom sem si šla brzo lehnout anych byla zítra do školy hezky vyspinkaná......Když mi ráno zazvonil budík kupodivu sem zjistila že se mi docela chce vstávat....tak sem zase udlala to co dělam jako každý ráno a šla sem na zastávku......Když sem seděla v buse a poslouchala sem mptřísku někdo mi zase zakril oči.......dneska už sem ale poznala že je to Tomáš...... ,,Ahoj Tome´´...řekla sem s úsměvem a Tomáš si sednul vedle mě........tak sme si zase tak povídalia povídali až sme úplně zapoměli kde sme a jaksi sme byli už dvě zastávky za školou.....takže sme se rychle zveli a šli sme do školy pěšky ..........Došli sme tam asi za pět osm,ale mě to ňák ani nevadilo,protože sme si s Tomáškem zase tak krásně povídali a já čím dál tím víc věřila tomu že ho miluju....Po zbytek školního dne sem pomalu ani nevěděla co máme danou hodinu za předmět....prostě sme si pořád povídali a vůbec sme nevěděli co se okolo nás děje....dokonce sme zůstali dvě hodiny po škole ....to nám,ale jako problém vůbec nepřišlo......stejně by sme asi tak jako tak byli spolu......Zůstali sme spolu sami ve třídě........samozřejmě sme se ani jeden neučili....byla sem pořád jak v sedmim nebi...až mi to bylo podezřelý....bála sem se že tohle jednou zkončí........radši sem na to nemyslela a dál sem si užívala....ňák sme neměli pojem o čase a tak když sme se zrovna líbali do třídy přišla učitelka....,,Ehm,ehm´´.......my sme se na ní otočili a učitelka řekla:,,Tohle si nechte na jindy tohle je škola a to znamená že tady se máte učit a né dělat tohle!!!!´´vysvětlila nám jako pěti letejm harantům co se má dělat ve škole......,,Tak vaše dvě hodiny uběhly,běžte domu,doufám že se tohle nebude opakovat!´´.....když sme byli pár metrů od učitelky řekla sem:,,Bude pani učitelko,bude!´´.......řekla sem a s Tomáškem sme se na sebe hezky usmáli...tentokrát sem jela domu sama,on prej musel ještě někam jets......Doma sem si jako obvykle pustila muzika jen tak sem se poflakovala a úplně sem zapoměla na to co se stalo v sobotu.........byla sem prostě šťastná a na nic jinýho sem nemyslela....Skákala sem po baráku jak posedlá k tomu sem to měla ještě na plný koule a barák se votřásal v základech.....bylo mi prostě úplně úžasně.....Další dva dny probíhali tak ňák stejně....v pátek sem Tomáše pozvala ke mě domu...když sem přijela domu ze školy okamžitě sem začla uklízet...bordel kterej byl po celym baráku byl fuck obrovskej....všude byly poházený CD,různý ovladače a učení.....to bylo teda hlavně v obýváku jinak v pokoji bylo celkem nezvykle uklizeno...Tomášek měl přijít v pět takže sem měla docela co dělat...uklízela sem,k tomu sem si zpívala,házela sem hlavou a poskakovala sem..........je půl pátý,mam sice uklizeno ,ale za to já sem jak rusovláska...vlasy mi trčej do všech světovějch stran a já pobíham po bytě jak splašená....takže zbylou půl hodinu ztrávim v koupelně se žehličkou a s gelem v ruce........Za půl hodiny mi už sice vlasy nestojí za to sem ale úplně vyklepaná.....mam pocit že něco zkazim,že něco udělam špatně....uklidnim se jedině tak že si sednu k repráku a budu si zpívat....doufam že uslyšim aspoň zvonek až příjde Tomášek....zrovna sem měla puštěný SlipKnoTy takže toho fuck nebylo moc slyšet...a k tomu ještě jak sem si nahlas zpívala.......Teprve až když sem si všimla že mi v kapse brní mobil sem zjistila že Tomášek už asi čeká za dveřma....Ztlumila sem muziku a šla sem mu otevřít...,,Ahoj promiň já sem jaksi neslyšela zvonek´´....,,Jo to nevadí můžu dál?´´.....,,Jo,jo promiň pojď´´....,,Dáš si něco k pití nebo k jídlu......?a nebo ti postačí muj jazyk?´´......řekla sem šibalsky.....,,Myslim že mi bude stačit tvůj jazyk......tomu se žádný jídlo nevyrovná...´´.....mno a je vám asi jasný co bylo dál....při teď už asi dvou minutovim líbanim mi Tomášek řekl:,,A můžu mít něco víc než tvůj jazyk?´´.....jenom sem se usmála a dál už se to hezky rozjíždělo...navzájem sme se svlýkali,protože už nám bylo dost horko.....nemusim popisovat co bylo potom...bylo to krásný,úžasný.......prostě sem byla ten nešťastnější člověk na světě...to sem ale nevěděla co se stane za chvíli....když mě Tomášek líbal na krku ucejtila sem hroznou bolest....za chvílii sem cejtila jak mi po krku stejká krev....v tu chvíli sem si vzpoměla na les...na tmu....na tmu která byla podobný týhle....vzpoměla sem si na to jak šel Tomáš brzo domu když se začlo stmívat a......teď už vim kdo mě honil a taky vím co mi chtěl udělat.........on za to nemoh....nechtěl mi nic udělat.....ale asi to tenhle konec mít mělo....teď už vím s kým mi bylo tak dobře...s kým sem byla tak šťastná.......byl to upír,byl to ten upír kterýho sem tak strašně milovala a kvůli kterýmu bych udělala všechno na světě......Teď?teď tahle krásná,ale za to krátká pohádka končí...je konec všeho co sem měla ráda....už si nikdy nepustim muziku....už nikdy nebudu šťastná....všechno krásnýho právě teď zkončilo...Tomáš tam na mě ještě chvíli koukal se slzama v očích a řekl:,,Promiń já nechtěl...,ale musel sem...´´...sklopil hlavu hodil na sebe pár kousků oblečení a odkráčel......Právě teď sem zjistila že upíři existujou....jsou tady někde mezi náma...v případě Tomáška sou krásní a hodní...teda až do tý doby než zjistíte kdo vlastně jsou.........Ležim na sedačce která je celá od krve...myslim na to jak sem byla šťastná....na to že tohle bylo stejně asi to nejlepší co mě mohlo potkat....vim zdám se vám jako blázen že tohle řikam,ale kdyby ste s Tomášem byli aspoň pět minut pochopili byste proč tohle všechno řikam........
P.S.:Doufám že se vám to bude líbit.......:D


Jo mimochodem tohle neni moje povidka!!

Upíří Básničky

13. dubna 2009 v 20:59 | MiHaRu
Ples upírů
Tohle je vážně divnej ples,
tak trochu bez života.
Přemýšlíš proč sem vůbec vlezs.
Trápila tě samota?
Jen pár hostů je veselých,
tak s jednou z nich teď tančíš.
Zmizela však jak jarní sníh
a ty náhle zjistíš...
Dnes je ples upírů
a podle přesně danejch kroků,
točí se ve víru
přes stovku prokousnutejch krků.
Tančící hosté víří prach,
máš pocit, že jdou k tobě.
Kdo by v tu chvíli neměl strach?!?
Nálada jako v hrobě.
I mladá dívka rozesmátá,
co s tebou prve tančila,
teď stojí jako bez života,
vlasy jí spadly do čela.....
Dnes je ples upírů
a podle přesně danejch kroků,
točíš se ve víru
a krev ti stéká z krku.





Dalsii




Upírka
Jiskrné oči, hořící plamenem,
vyhasly, jako led chladí,
a její srdce stalo se kamenem,
smrtčina kosa ji hladí.
Vychladlé tělo mladinké děvy
uprostřed parku leží,
nikdo ji nehledá, nikdo nic neví,
havran ji na stromě střeží.
Náhle se pohnula, vykřikla do noci,
vstala a dotkla se stromu,
sama už věděla, že není ji pomoci,
víckrát se nevrátí domů.
Tu havran zakrákal, vylétl vzhůru,
pak měsíc zatemnil mrak,
někdo z ní udělal krvavou stvůru,
touhou se jí zbystřil zrak.

Upírka mladinká tančila nocí,
můry ji nad hlavou vábily,
opojená svou novou mocí,
nemyslí na ty, co ji zabili.








Písen' upíra
Teď je ten čas, teď je ta doba,
Už nebaví mě tahle ta nora.
Už nebaví mě schovávat se v temnotě,
Chci zase chodit po tomhle tom světě.
Má touha je prokletí,
Však já jí nemohu odolat.
Hnán chutí po teplém moku,
Teplém, rudém a krvavém trochu.
To krev je ten mok,
Bez kterého žít už nemohu.
Vypiju tebe i každého pobudu.
Jsem vděčný za každý lok.
Však krev je pouze strava má,
Nikoliv však jediná.
Jím také to co člověk jiný,
Až na česnek - ten mi vadí.
Život upíra nekonečný je,
Pokud zrovna srdce tvé,
Kůl ocelový neprotne…








Volturiovy

6. dubna 2009 v 21:27 | Katje


Jane už je jasná ale kdo bude hrát Ara a další Volturiovy?





Aro





Demetri

photo-1507.jpg Sexy Jensen Ackles - Hello! image by cro-gos







Caius



Marcus




A další fotky jsem nemohla sehnat tak doufám že se vám líbí:)